Článek
Přepadení na lince Aš-Cheb
Emil Waldheim a Albin Bergmann byli dva frontoví vojáci, kterým se v únoru 1920 zrovna moc nedařilo. To ale nebylo nic výjimečného, v této době se s problémy potýkala celá země, která procházela extrémně těžkým obdobím. Nová republika bojovala o udržení své územní celistvosti a její ekonomická situace byla tak špatná, že řada lidí zase bojovala o to, aby měla pro sebe a své děti alespoň něco k jídlu.
Eric Waldheim ale nepatřil přímo k těm, kteří nemají co jíst, měl totiž alespoň nějakou práci. Waldheim byl zaměstnaný na dráze jako popisovač vagonů. I přesto se ale rozhodl spolu se svým kamarádem přepadnout vlak a trochu si přilepšit. Kde? No přece v poštovním vagonu na trase Aš-Cheb, kde se dalo narazit i na pytle s penězi.
Oba kumpáni nejprve uvažovali o tom, že vlak vykolejí. Došlo jim ale, že takové vykolejení by mohlo dopadnout všelijak a kdo ví, jak a zda vůbec by se pak do poštovního vagonu dostali. Rozhodli se, že na to půjdou jinak.
Přepadení!
Oba nastoupili dne 26. února do vlaku, notně posilnění alkoholem. Ve stanici Hazlov potom přeskočili na poštovní vagon, nasadili si masky a rozbili okénko v jeho brzdařské budce. Ani na chvíli nezaváhali a zastřelili úředníka Johanna Schwabacha, který dělal penězům doprovod. Chladnokrevnost, s jakou to provedli, nám připadá jako šokující. V tomto kontextu je ale třeba si uvědomit, že zážitky desítek a stovek tisíc mužů z front první světové války byly ještě velmi čerstvé a potom, co Waldheim a Bergmann prožili, taková přímočarost vlastně ani nepřekvapuje. Nejde v žádném případě o zlehčování zločinu, jen o připomenutí toho, jaká byla tehdejší doba, zvláště pokud se spojila s alkoholovým opojením.
Lupiči potom vyhodili z vlaku tři poštovní pytle a jeden z nich z vagonu vyskočil. Nejen, že se při tom zranil, ještě ztratil pistoli a lahev od zmíněného alkoholu. Druhý se skoku za jízdy lekl a ve vagonu zůstal až do chvíle, kdy zastavil ve Františkových Lázních. Tam potom z vagonu vyběhl a zmizel.
Dopadení lupičů
Na vraždu a loupež se přišlo ve chvíli, kdy vlak zastavil v Chebu. Okamžitě bylo zburcováno četnictvo, které začalo prohledávat okolí celé tratě a do vzduchu dokonce vzlétlo vojenské letadlo, to v této době rozhodně nebylo běžnou věcí.
Brzy se také přišlo na to, že lupiči nebyli zřejmě žádní géniové. Ze čtyř pytlů, které ve vagonu byly, vyhodili lupiči tři, shodou okolností ale nikoliv ten jediný, v němž byly skutečně peníze. Věci, které ztratil jeden z nich (konkrétně Waldheim), když vyskakoval z vlaku, byly také rychle nalezeny, stejně jako pytle s dopisy. Kromě toho se ozval i svědek, který viděl jednoho z pachatelů vyskakovat z vlaku a utíkat.
Eric Waldheim se další den hlásil v práci, byl ale velice potlučený. Tvrdil sice, že jej přepadli, ale četníkům, kteří mezi železničáři zločin vyšetřovali, už začínalo svítat. Při následném výslechu sice Waldheim chvíli zapíral, nakonec ale povolil a přiznal se. Vyšetřovatelé znali i jméno druhého pachatele, který však dokázal zmizet. Trvalo potom celé dva roky, než byl zadržen v Mnichově.
A tresty? Oba dostali provaz, v obou případech byl nicméně trest smrti změněn na doživotí, který si také odpykali.
