Článek
Den zrady
Kobylí důl nedaleko obce Kožlí a Ledče nad Sázavou už dnes na mapě nenajdete, zavřela se nad ním totiž voda přehrady Želivka. Za války se zde ale děly důležité a bohužel také tragické věci. Při popisu dění musíme začít u jména odbojáře Karla Pulce.
Občanským povoláním byl lesním adjunktem v Zahájí u Hněvkovic, jako odbojář měl pak nesmírně širokou činnost. Za dobu trvání druhé světové války stihl Karel Pulec vybudovat sklad zbraní a několikrát poskytl pomoc parašutistům vyslaným jak z Londýna, tak z Moskvy.
Právě v souvislosti s jedním z východních výsadků se začal odvíjet tragický příběh, který skončil ve zmíněném Kobylím dole. V druhé polovině roku 1944 dostal od sovětského výsadku úkol vytvořit dostatečně velký a bojeschopný místní oddíl.
Při plnění tohoto úkolu navázal Pulec kontakt s Bohuslavem Buštou z Dolní Cerekve, který měl napojení na odbojovou skupinu z nedaleké obce Paseka. Co však Pulec nevěděl bylo to, že Bušta je ve skutečnosti konfident gestapa.
Když potom Pulec zorganizoval 27. ledna 1945 v Kobylím dole konspirační schůzku tří odbojářů, gestapo bylo na místě. Vypukla přestřelka, odbojáře Bohumila Klucha a Josefa Pipka zastřelili příslušníci gestapa hned, Karel Pulec byl raněn. Dokázal i přesto zničit veškeré dokumenty a poté obrátil zbraň proti sobě.
Tragédie na oslavě
Válka skončila v květnu, tragédiím ale ještě nebyl konec. Na 2. září 1945 byla naplánována vzpomínková akce, jejímž cílem bylo právě uctění tří zemřelých hrdinů odboje. V této době však bylo mezi lidmi pořád mnoho zbraní a někteří účastníci akce, bývalí partyzáni, přišli ozbrojeni.
Odhalena byla pamětní deska a potom následovala slavnostní salva. Jedna z kulek ale přestřelila drát vysokého napětí, který spadl mezi slavící obyvatele. Jak lidé zasažení proudem padali na ostatní nebo se jich v agónii instinktivně chytali, „posílali“ smrtící elektrickou energii dále. Celkem zemřelo osm lidí včetně čtrnáctiletého chlapce, dalších pět bylo těžce zraněno.
Od té doby se v obci Kožlí a v okolí na tuto tragédii moc nevzpomíná, nikdo se k ní nechce vracet, neboť pocity jsou tam i po osmdesáti letech velmi intenzivní.
Na konci je na místě zmínit ještě jeden detail: za komunismu byl Karel Pulec zcela nesprávně označován za příslušníka komunistického odboje. Ve skutečnosti šlo o praktikujícího katolíka věrného ideálům první republiky.
