Článek
Co byl Kinoautomat
V roce 1967 byl jedním z hitů československé expozice na světové výstavě v Montrealu tzv. Kinoautomat. O co šlo? O promítání prvního interaktivního filmu na světě s názvem „Člověk a jeho dům“, který vytvořil Radúz Činčera. Úplné prvenství je samozřejmě otázkou a historická filmová věda by možná nalezla i jiná díla, na které by bylo možné definici interaktivního filmu vztáhnout. Každopádně šlo ale o první interaktivní film, kterému se dostalo takové pozornosti.
Zápletka filmu nebyla nikterak složitá, šlo o to, že u bytu pana Nováka zazvonila polonahá sousedka ve chvíli, kdy má dorazit jeho manželka. Diváci potom mohli určovat, co se bude v příběhu dále dít.
Vše fungovalo tak, že v průběhu promítání filmu, v němž mimochodem hrál hlavní roli Miroslav Horníček a objevili se v něm i Josef Somr, Jan Libíček nebo Věra Tichánková. Vše fungovalo tak, že během promítání vešel několikrát na jeviště konferenciér a vyzval diváky k hlasování o dalším ději. Kinoautomat vzbudil v Montrealu nadšení a zahraniční tisk nešetřil chválou.
Mimochodem, oním konferenciérem byl sám Miroslav Horníček, který ovšem neuměl anglicky a vše se naučil na základě odposlechu, aniž by věděl, co přesně říká.
Radúz Činčera, tvůrce konceptu Kinoautomatu.
Další osudy filmu Člověk a jeho dům
Zrodil se tedy další vynález s nálepkou Made in Czechoslovakia, který začal dobývat svět? O dílo projevila zájem americká studia Paramount i Universal. Jenomže na přelomu šedesátých a sedmdesátých let to nebylo tak jednoduché. Po roce 1968 dostal Radúz Činčera zákaz nabízet film v zahraničí, mohl to dělat jen stát prostřednictvím svých obchodních úřadů.
Ani v Československu se ale film dlouho neobjevil, až v roce 1971 jej začalo promítat kino Světozor. Zájem diváků byl obrovský, ale již v roce 1972 byl Kinoautomat zakázán. Bylo to vysvětleno „ideologickými důvody“ bez konkrétního vysvětlení. Pravděpodobně šlo o „nevhodné“ osoby, které se na tvorbě filmu podílely. Občas se zmiňuje i to, že v době počínající normalizace se režimu nelíbil samotný koncept Kinoautomatu, v němž diváci aktivně tvoří příběh namísto toho, aby jej pasivně přijímali. To z hlediska režimu až příliš zavánělo svobodným rozhodováním. Je samozřejmě možné, že šlo o kombinaci obojího.
Člověk a jeho dům začal být opět promítán až po revoluci a dodnes se občas objeví v promítání kin jako připomínka jedné velmi zajímavé a originální kapitoly československé filmové historie. Člověk a jeho dům vyšel také na DVD, což je médium, které jako první umožnilo jeho přenos do domácího prostředí.
Rozpaky kuchaře Svatopluka
Ačkoliv byl Člověk a jeho dům zakázán, v roce 1985 se tehdejší Československá televize rozhodla na Kinoautomat navázat a vytvořila televizní seriál Rozpaky kuchaře Svatopluka. Šlo samozřejmě o dílo ideologicky zcela „nezávadné“ (tedy až na úvodní píseň Waldemara Matušky, která po jeho emigraci zmizela). Hlasování v tomto případě probíhalo hlasování prostřednictvím rozsvěcení a zhasínání světel. Vyhodnocování tohoto „hlasování spotřebou“ je dodnes předmětem sporů. Diskutuje se o tom, zda bylo vůbec možné něco takového technicky provádět. Podle všeho se snímalo bohnické sídliště, které se „extrapolovalo“ na celou republiku. Ona interaktivita byla navíc poněkud iluzorní, neboť děj se vždy vrátil velmi brzy do předem určených kolejí. I tak to ale byla ochutnávka interaktivity, která v plném rozsahu dorazila až s nástupem videoher s filmovým zpracováním. Nutno ovšem říct, že mezi hráči měly tyto interaktivní filmy dlouho velmi špatnou pověst. To už je ale jiný příběh…
Zdroje informací: https://ustecky.denik.cz/spolecnost/raduz-cincera-100-let.html
Marika Kupková, Kinoautomat – vznik a uvedení prvního českého interaktivního filmu, bakalářská práce, 2010 https://theses.cz/id/9g44uq
