Článek
Předehra k dramatu
Smrt Jiřího z Poděbrad v roce 1471 uvrhla české země do dalšího kola sporů a konfliktů. Zatímco příznivci kalicha ctili přání Jiřího z Poděbrad a zvolili za českého krále Vladislava Jagellonského (byť šlo o katolíka), druhá část země uznávala jako krále uherského vladaře Matyáše Korvína (mluvíme především o Moravě, Slezsku a českých katolících).
Čeští katolíci si ale slibovali poměrně hodně i od Vladislava. A vlastně se v něm zpočátku nezklamali. Stačilo se podívat na situaci v Praze. V městských radách začali katolíci nahrazovat osoby spojené s Jiřím z Poděbrad. V roce 1480 pak byli čtyři husitští kněží zatčeni a mučeni spolu s několika měšťany za údajné spiknutí proti Vladislavovi. I kališníkům bylo proto jasné, na jakou stranu se váhy převažují.
Další kolo personálního přeobsazení městských rad se konalo v roce 1483. Opět z toho katolíci vyšli mnohem lépe, někteří noví konšelé se dokonce podíleli na stíhání husitů v předchozích letech. Situace se začala vyostřovat. Konšelé se rozhodli využít své momentální politické převahy a se svými oponenty jednou provždy zatočit. Všechno ale dopadlo trochu jinak.
Druhá pražská defenestrace
Konšelé vypracovali plán, který spočíval v zatčení 80 husitských představitelů. Vše se mělo udát v noci z 24. na 25. září. Jenomže husité se o tomto plánu dozvěděli a došlo jim, že nejlepší obranou je útok.
Dne 24. září se shromáždil velký dav Pražanů a vydal se ke Staroměstské radnici. Dav potom násilně do radnice pronikl, zajal řadu konšelů i purkmistra. Poté, co neuposlechl rozkazu zůstat s ostatními rukojmími v místnosti, byl vyhozen z okna. Pád sice přežil, se zlomenýma nohama byl ale opět zajat.
Znázornění druhé pražské defenestrace. V tomto případě jde o dění před Novoměstskou radnicí.
Když „akce“ na Staroměstské radnici skončila, dav se vydal k radnici Novoměstské. Tam se opakoval podobný scénář, vše bylo ale krvavější. Celkem osm konšelů bylo zabito a jejich těla vyhozena z oken. Jako třetí byla potom dobyta i Malostranská radnice. Následně se stali terčem útoku i pražské kláštery a také Židé. Dav raboval a počínal si velmi násilně.
Strategický význam mělo následné obsazení Vyšehradu a Pražského hradu. Mimochodem, Vladislav v Praze v té době nebyl, město před časem opustil kvůli morové epidemii. Vše završila poprava pěti radních na Staroměstském náměstí. Jedním z popravených byl i zmíněný purkmistr ze Staroměstské radnice, kterého kvůli zlámaným nohám museli k popravě přinést.
Nutno podotknout, že povstání svých cílů dosáhlo. Vladislav jej de-facto legalizoval a do úřadů na radnicích se vrátila řada lidí z doby Jiřího z Poděbrad. Povstání v Praze potom v roce 1485 ovlivnilo i zemský sněm v Kutné Hoře, na kterém byly kališnická i katolická víra zrovnoprávněny. Husitské války tak definitivně skončily a lze říci, že na jejich začátku i na konci byla defenestrace.
Zdroje informací:
