Článek
Polská krátkozrakost
Vztahy mezi Československem a Polskem byly napjaté od samotného vzniku Československa v roce 1918. Koneckonců, tuto éru vztahů odstartovala válka obou zemí o Těšínsko. Ani v době, kdy obě země začala ohrožovat německá rozpínavost, ale bohužel k ukončení vzájemných sporů nedošlo, právě naopak.
Polsko se rozhodlo, že situace využije, a to i přesto, že jeho tajné služby minimálně od poloviny třicátých let dobře věděly, že ohroženo je i samotné Polsko. I přesto, že logika by velela spojit polské snahy s československými, Polsko bylo vedeno nacionalistickou politikou a v době mnichovské krize zabralo právě Těšínsko. U toho to ale neskončilo.
Polsko chtělo k Maďarsku
Před druhou světovou válkou bylo cílem mnoha polských politiků vytvoření společné hranice s Maďarskem. Z tohoto hlediska by jim velmi vyhovovalo obsazení Podkarpatské Rusi maďarskou armádou. Společně s tím měli Poláci zájem i o několik menších území u hranic se Slovenskem.
Naplánována byla proto operace s krycím označením „Łom“ (česky Sochor). Polská rozvědka prostřednictvím mužů verbovaných na Těšínsku, většinou česky mluvících, chtěla destabilizovat region a pomáhat plánované maďarské invazi na Podkarpatskou Rus, která se měla uskutečnit 20. listopadu 1938.
A skutečně, něco přes 700 mužů polských bojůvek vstoupilo na československé území na Podkarpatské Rusi. Celkem bylo potom během října a listopadu podniknuto 56 ozbrojených útoků. Údaje o ztrátách se liší podle strany, která je udávala. Podle československých pramenů mělo také na polské straně padnout 11 lidí a 10 dalších bylo raněno. Padnout mělo sedm Čechoslováků a dvacítka dalších byla odvlečena do Polska. Domů se vrátili až po 120 dnech vězení. Poláci udávají 23 padlých Čechoslováků. Maďaři ale na Podkarpatskou Rus nezaútočili a operace Sochor tak byla ukončena, aniž by naplnila své cíle.
Od polských útoků neuběhlo mnoho času a vojáci samostatného Slovenského štátu, o který Poláci tak usilovali, společně s Němci táhnou do Polska…
Boje na Slovensku
Na slovenském území vedla operace přímo polská armáda. Jejím cílem byla železnice na Jablunkov. V úseku Čierne–Skalité se 25. listopadu 1938 setkali vojáci I. praporu pěšího pluku 41 „Dr. Edvarda Beneše“, kterému velel pplk. Richard Löschner, s Poláky, kteří doprovázeli ty, kteří měli území zaměřovat.
Poláci disponovali velkou přesilou, které se ale Čechoslováci nezalekli a úspěšně se bránili i za podpory dělostřelectva. Zatímco na československé straně padli dva vojáci a čtyři další byli raněni. Poláci měli mrtvých o dost více, údajně desítky mrtvých i raněných. Toto druhé střetnutí se odehrálo v tatranské oblasti Javoriny. I tam došlo k přestřelce, při níž padli dva Poláci.
Závěr
Polské plány samozřejmě následně zhatil maďarský s slovenský vstup do hitlerovského paktu. Rozbití Československa, zisk některých území… to všechno se Polsku splnilo. Jenomže netrvalo dlouho a Polsko začala drtit německá vojska, nemluvě o tom, že Slováci se k útoku dokonce přímo připojili. Každopádně je třeba říct, že i v období druhé republiky československá armáda bojovala, a mnohdy vítězně. Byla to samozřejmě jen slabá náplast na celkovou situaci, přesto jde ale o nedílnou součást naší historie a měla by být připomínána.
