Článek
Dopis, který vstoupil do dějin
Začněme se samotným dopisem. Na mysli máme samozřejmě dopis Alberta Einsteina prezidentu Rooseveltovi z 2. srpna 1939. Na dvou stránkách v něm emigrant před nacistickým režimem a vědecká celebrita první velikosti varuje před katastrofou, která by světu hrozila ve chvíli, kdy by nacisté dokázali využít nedávno objevený fenomén jaderného štěpení k sestrojení ničivé zbraně.
Einstein uvedl, že Německo drží v ruce trumfy: má rozvinutý průmysl, skvělou vědeckou základnu (koneckonců, některé zásadní objevy v oboru učinili právě němečtí vědci, viz Hahn se Strassmann a jejich štěpení uranu neutrony) a v neposlední řadě také velké zásoby uranu, tedy nezbytného štěpného materiálu. Einstein nejprve vyjmenoval oblasti, kde jsou na světě významná naleziště uranu: Kanada, Belgické Kongo a právě Československo.
V další části dopisu potom Albert Einstein explicitně upozorňuje na to, že Německo obsazením Československa získalo přístup k jeho uranovým dolům a zastavilo jeho prodej do zahraničí. To značilo jediné: Německo začíná s uranem skutečně experimentovat. Další vývoj událostí je již známý, Franklin Delano Roosevelt vzal varování vážně a dal americkému projektu vývoje atomové bomby zelenou. Japonský útok na Pearl Harbor v roce 1941 jej potom značně akceleroval. Zrodil se projekt Manhattan. Je dost možné, že bez dopisu by k tomu došlo později a historie by se mohla vyvíjet jinak.
Využili nacisté český uran?
To, že nacisté se svým jaderným programem neuspěli je dobře známé. Nebudeme se nyní strašit představou toho, co by se stalo, pokud by to dopadlo jinak a spíš si položíme logickou otázku, do jaké míry tedy Němci skutečně český, konkrétně jáchymovský, uran využili. Tato otázka se stala předmětem bádání vědců z mnoha oborů, kromě historiků i fyzici, kteří analyzují pověstné uranové kostky jakožto pozůstatek německého reaktoru.
Zdá se, že český uran skutečně hrál v německém programu roli. Po anexi Sudet v roce 1938 začala společnost Auer-Gesellschaft využívat uran z jáchymovských dolů v Československu a zpracovávat rudu v závodě v Oranienburgu u Berlína. V letech války se produkce pohybovala v řádu 10 tun uranu ročně a během války bylo vyrobeno 30 tun uranových sloučenin pro výrobu 5 tun kovového uranu. Veškerý uran používaný v rámci programu pocházel z českých dolů. Je přitom zajímavé, že uranu bylo v Německu za druhé světové války mnohem více. Ten další pocházel z Belgie, byl ve formě oxidů a v rámci jaderného programu jej nacisté nepoužili.
Skutečného „úspěchu“ se tedy jáchymovský uran dočkal až za války studené. V této době se sovětský jaderný program na český uran spoléhal a ten se stal skutečně základem řady jeho atomových zbraní. Jak vidno, Jáchymov byl ve dvacátém století skutečně v centru světového dění.
