Článek
Kde se vzaly brambory
Fakt, že brambory pochází z Ameriky, je relativně dobře známý. Konkrétně se pěstovaly jak v horské krajině And v oblasti dnešních států Peru či Bolívie, tak v nížinách a pobřežních oblastech. Do Evropy doputovaly brambory v druhé polovině 16. století poté, co Španělé dobyli říši Inků. Velmi často se uvádí, že brambory přivezl již Kryštof Kolumbus, pro to ale nejsou žádné důkazy. Relativně brzy je měli k dispozici i Angličané.
V 16. a 17. století se brambory rozšiřovaly i dále do Evropy, avšak především jako okrasná rostlina. Ačkoliv jako zajímavost a kuriozitu je v roce 1616 podával na jednom svém banketu sám král Francie Ludvík XIII. U nás jsme si pak na brambory museli počkat o něco déle.
Příchod brambor do Čech
Pokud budeme chtít vystopovat první zmínku o bramborách u nás, objevíme jí v roce 1623, kdy o nich píše šlechtic Vilém Slavata. Ten se sice do historie zapsal spíše tím, že byl v roce 1618 vyhozen z okna Pražského hradu během třetí pražské defenestrace, i tohle je ale významné historické prvenství. Na stůl Viléma Slavaty se brambory dostaly pravděpodobně jakožto dar františkánských mnichů z Jindřichova Hradce. Ti si je zase přivezli ze svého domovského Irska. Trvalo ale ještě téměř 150 dalších let, než se u nás brambory definitivně prosadily.
Existují však i jiné verze příchodu brambor do Čech, jedna mluví o tom, že tato plodina se k nám dostala v době třicetileté války spolu s nizozemskými vojáky. Další teorie zase mluví o tom, že prvním pěstitelem brambor u nás byl jáchymovský lékař a lékárník Georgius Agricola.
Brambory
Vzestup brambor
V dalším průběhu 17. a v první polovině 18. století se u nás brambory pěstovaly poměrně zřídka. V některých oblastech se je vrchnost snažila rozšiřovat i mezi prostým lidem, zatímco jinde šlo čistě o krmivo pro dobytek. Pravdou je, že většina lidí se k bramborám stavěla velmi zdrženlivě a o bramborách kolovalo i mnoho pověr. Lidé v nich viděli v lepším případě potravinu bez větší výživové hodnoty, v horším případě přímo plodinu zdraví škodlivou.
I do Čech se ale dostávali informace o tom, že jinde v Evropě se již brambory poměrně běžně konzumují. Z dnešního pohledu je poměrně úsměvné i to, že byly brambory kritizovány jako „nevlastenecké“, neboť Češi by měli konzumovat především plodiny, které se zde pěstovaly v minulosti, tedy například hrách, čočku, zelí, řepu nebo proso. Z této doby také pochází označení „sviňská strava“, které poměrně výmluvně naznačuje vztah některých tehdejších obyvatel k bramborám.
Velký hladomor 1770-1772
Brambory se jako součást jídelníčku plně prosadily v důsledku velkého hladomoru, který Čechy sužoval v letech 1770-1772. V této době nastaly v Čechách opravdu zlé časy. Císařovna Marie Terezie musela vojensky bránit svůj nárok na trůn proti Prusku a současně na Čechy udeřilo extrémně špatné počasí.
Na konci března 1769 přišel mráz a sníh v době, když již bylo zaseto obilí. Následovaly prudké deště, které v létě vystřídalo dlouhé sucho. Toto počasí se navíc opakovalo i v následujících letech a pro úrodu to bylo zničující. V důsledku chyběly potraviny lidem i píce dobytku a odhaduje se, že během zmíněných let klesl v Čechách počet obyvatel z původních čtyř milionů na tři a půl milionu.
Zprávy z té doby mluví o tom, že se jedly kopřivy, tráva, ale i březová kůra či piliny. Márnice byly přeplněné a Čechy během tří let ztratily celou osminu svých obyvatel. I v reakci na tento hladomor začal posléze syn Marie Terezie, císař Josef II., se svými reformami, které zahrnovaly mimo jiné zrušení nevolnictví. Snažil se též zdokonalit zemědělství. A jednou z věcí, kterou podporoval, bylo zavádění brambor.
Císař Josef II.
Právě brambory potom v letech 1804 a 1805 značně zmírnily dopady další velké neúrody v Čechách. Ještě předtím ale do jisté míry zpopularizovaly brambory pruští vojáci, kteří v letech 1778-1779 během tzv. války o bavorské dědictví vtrhli do Podkrkonoší. A protože sami trpěli nedostatkem potravin, prakticky vyplenili bramborová pole, na kterých místní obyvatelé pěstovali brambory pro dobytek. Jejich příkladem se inspirovali i vojáci rakouští, taktéž vyhladovělí. Pro tuto podivnou válku, ve které nedošlo k žádné větší bitvě, se proto vžilo označení „bramborová válka“.
Od této doby, tedy od přelomu 18. a 19. století, se z brambor stala rozšířená potravina, která se stala běžnou součástí našeho jídelníčku. V dnešní době zkonzumuje každý z nás v průměru 67,7 kg brambor ročně. Jen těžko bychom tak hledali jinou importovanou plodinu, která si připsala takový úspěch.
Zdroje informací:
Historie brambor
Jak Češi začali jíst brambory
Brambory v Čechách
Za rok sníme přes pět metráků jídla
