Článek
Kdo byl František Běhounek
František Běhounek se narodil v roce 1898 v Praze. Doktorát z fyziky získal na Univerzitě Karlově a následně studoval na pařížské Sorboně. Jeho oborem byla radiologie a vedoucí mu dělala samotná Marie Curie-Skłodowská, držitelka dvou Nobelových cen. V Československu potom pracoval ve Státním radiologickém ústavu a zabýval se kosmickým zářením. Zajímavé věci se kolem něj začaly dít v roce 1926. Skłodowská jej totiž doporučila jako člena výpravy Roalda Amundsena k severnímu pólu. Na jeho dobývání se nyní musíme podívat trochu podrobněji.
Fyzik František Běhounek.
Dobytí severního pólu? Ale kým vlastně?
Roald Amundsen je považován za nezpochybnitelného dobyvatele jižního pólu. S tím severním je to ale složitější. Prvenství si nárokoval Frederick Cook v roce 1908 a Robert Peary v roce 1909. Cookovo dosažení pólu bylo zpochybněno ihned. Pearyho prvenství bylo dlouho přijímáno, i na něj je ale dnes pohlíženo s určitou skepsí. Ve skutečnosti je prvním skutečně prokazatelným dosažením severního pólu až přelet vzducholodi Norge konstruktéra Umberta Nobileho s Amundsenem na palubě. Ano, jedná se o onu expedici, na kterou Marie Curie-Skłodowská doporučila Františka Běhounka.
František Běhounek se na palubu Norge nedostal. Členem týmu byl, jen zůstal s další jeho částí na Špicberkách. Na palubě Norge však byly některé jeho přístroje. I to byl samozřejmě velký úspěch a česká stopa na něm je nezpochybnitelná. Byla to ale až podobná expedice v roce 1928, která nás bude zajímat především.
Trosečníci na kře ledové
Roku 1928 Umberto Nobile svůj přelet nad severním pólem zopakoval, tentokrát se jeho vzducholoď jmenovala Italia. A František Běhounek byl tentokrát přímo na palubě a měl během celé cesty měřit vodivost vzduchu.Vzducholoď vystartovala z italského Milána a po cestě na sever přeletěla i na Moravou, řada lidí u nás se tak mohla pokochat pohledem na létající kolos.
Vzducholoď Italia, na níž přeletěl severní pól i František Běhounek.
Start k samotnému přeletu severního pólu se uskutečnil 23. května 1928 a startovním bodem byly Špicberky. K původně plánovanému přistání na pólu nedošlo, neboť to neumožňovalo počasí. Shozeny byly nad ním alespoň vlajky Itálie, Švédska a Československa.
Při návratu se však počasí dále zhoršilo a vzducholoď nakonec ztroskotala. Došlo přitom na rozdělení vzducholodi na dvě části. Šest lidí zahynulo při pádu, deset zbývajících včetně Františka Běhounka přežilo. Jeden z desítky přeživších se nicméně vydal hledat pomoc a zahynul při tom.
Po ztroskotané vzducholodi se začalo pátrat a snahy o záchranu trosečníků sledoval tenkrát doslova celý svět. Pokud bychom to měli k něčemu přirovnat, mohla by to být snaha o záchranu posádky Apolla 13. Do pátrání se zapojil i Roald Amundsen, který však se svým letadlem zmizel a pro Norsko, kde byl a je národním hrdinou, je událost dodnes spojena především s jeho zmizením.
Trosečníci brzy zprovoznili vysílačku a podařilo se tedy určit jejich polohu. Dostat se k nim ale bylo velmi problematické. Letadla jim sice mohla shodit zásoby, přesto museli přečkat několik týdnů v místě, kde teploty klesaly až k minus 50°C s naprosto nedostatečným vybavením. František Běhounek ale přesto našel prostor k tomu, aby sbíral cenná vědecká data.
Záchranná operace dokázala propojit země, které spolu byly jinak v meziválečné evropské realitě „na nože“ a trosečníky nakonec zachránil sovětský ledoborec Krasin, který se k nim dostal jako první.
František Běhounek potom své zážitky sepsal v knize „Trosečníci na kře ledové“. Jméno tohoto slavného vědce, ale také dobrodruha, nese kráter na Měsíci, planetka nebo třeba léčivý lázeňský pramen v Jáchymově.
Zdroje informací: https://dvojka.rozhlas.cz/co-meril-behounek-na-severnim-polu-7527742
