Článek
Česká dobrodružná literatura
Literární žánr dobrodružné literatury, která je sice určená primárně pro mládež a dospívající, ale po níž často ochotně sahají i dospělí, je skutečný fenomén. V dnešní době už to není tolik patrné, ale v minulosti ovlivňovala mladé lidi jako máloco jiného. I tramping, který je pro české prostředí tak významný a unikátní, byl z velké části inspirován právě tímto typem literatury.
Dobrodružné romány umožňovaly čtenářům cestovat do míst, kam se ve skutečnosti nikdy nemohli podívat a zažívat neuvěřitelná dobrodružství. Zmíněný Karel May samozřejmě nebyl jediným představitelem tohoto žánru.Jména jako Jack London, Zane Grey nebo Robert L. Stevenson jsou dodnes známá a mají své pevné místo v dějinách literatury.
Dobrodružná literatura se k nám nicméně nedostávala jen zvenku. I u nás si tento žánr osvojilo několik autorů. Za dva první a nejvýznamnější jsou považováni Eduard Štorch a František Flos. Zatímco ten první je především díky svým Lovcům mamutů známý prakticky všem, jméno toho druhého je u široké veřejnosti téměř zapomenuté. Ti starší, kteří jej v mládí četli, si jej asi stále pamatují, ve škole už se o něm ale děti nedozví a František Flos se tak pomalu z našeho společného povědomí vytrácí. Pojďme si ho proto připomenout.
Kdo byl František Flos
František Flos se narodil v roce 1864 v Přelouči a v životě se rozhodl pro dráhu učitele. To měl mimochodem společné se zmíněným Eduardem Štorchem, taktéž pedagogem. Vyzkoušel si povolání učitele, ředitele školy v Týnci nad Labem a od roku 1923 potom působil jako školní inspektor.
Zhruba ve svých „Kristových létech“ však ke své pedagogické činnosti přidal činnost literární. Na konci 19. století začal s překlady (překládal z francouzštiny a v menší míře z angličtiny) a lidovými kalendáři. Začal se také angažovat ve Spolku českých spisovatelů beletristů „Máj“.
Spisovatel František Flos.
Jeho publikační činnost zahrnuje široké žánrové spektrum. Nechybí dětské knihy, klasické romány z venkovského prostředí, povídkové knihy, divadelní hry, a dokonce ani dívčí literatura. Do dnešní doby ale přetrval především odkaz jeho dobrodružné literatury coby ve své době nového žánru, který spoluzakládal.
Nejvýznamnějším dobrodružnou knihou Františka Flose je nepochybně třídílný román Lovci orchidejí napsaný v letech 1920 – 1922 odehrávající se v pralesích jižní Ameriky. Ve svých knihách se ale vydával i do Afriky (např. romány Na Modrém Nilu, Z Pralesů Konga a další), na Novou Guineu (Útěk ze zajetí) nebo třeba do Kanady (Lovci kožišin).
Protože v knihách se nevyhýbal ani využívání technologických vymožeností typu letadel nebo vzducholodí a do románů vkládal prvky, které bychom dnes mohli označit jako jakési „lehké sci-fi“, setkáme se s označením „český Jules Verne“. Zůstaňme ale u jeho podobnosti se zmíněným Karlem Mayem. S ním má společnou jednu věc: své romány psal na základě odborné literatury a občas i podle vyprávění svých známých. V případě knihy Lovci orchidejí to byl zahradník na zámku Červené Pečky.
Karel May se sice do severní Ameriky nakonec podíval, bylo to ale až v pokročilém věku. František Flos neopustil Čechy vůbec. Při čtení jeho dobrodružných románů to ale ničemu nevadí.
Zdroje informací: https://www.tynecnadlabem.cz/frantisek-flos/ms-2627
