Článek
Gustáv Husák jako symbol normalizace
Pro každého, kdo byl v době před sametovou revolucí minimálně školou povinný, je Gustáv Husák stále živým symbolem doby plné paneláků, prvomájových průvodů, výjezdních doložek, céček či front na banány. Byla to ale také doba, kdy se do vězení stále zavíralo za odlišné názory a kdy přátelství se Sovětským svazem na věčné časy vypadalo až děsivě realisticky.
O to zajímavější je proto ta kapitola z jeho života, kterou strávil ve vězení, do kterého jej uvrhli jeho soudruzi. Skončil tam přesto, že byl zarytým komunistou s pevnou vírou v Sovětský svaz a jeho zvrácené ideje. Proč? A jak jeho pobyt ve vězení vypadal?
Gustáv Husák a Ludvík Svoboda
Mládí Gustáva Husáka a první stranický vzestup
Gustáv Husák se narodil 10. ledna 1913 v Bratislavě, kde následně také vystudoval práva na Univerzitě Komenského. Již během studií se zapojil do komunistického hnutí a v roce 1933 vstoupil do KSČ. V době druhé světové války se Gustáv Husák účastnil Slovenského národního povstání a otevřeně vystupoval i proti vládě Josefa Tisa. Poprvé se tak dostal do vězení.
Po válce se stal funkcionářem KSČ a začal stoupat ve stranické hierarchii. Již v této době, tedy v letech 1946–1950 ale napomáhal rozbití slovenské Křesťanskodemokratické strany. Zastával i takové názory, že Slovensko by se mělo stát jednou ze sovětských svazových republik. Současně byl ale slovenský nacionalista. Tato poněkud zvláštní kombinace každopádně úplně nezapadala do škatulky dokonalého komunisty.
Pád a zatčení
Jenomže přišla doba stalinských čistek, jejichž vrcholným momentem bylo odsouzení a poprava Rudolfa Slánského v procesu s „protistátním spikleneckým centrem“ v roce 1952. Pro Gustáva Husáka si přišli 6. února 1951, tedy v době, kdy byl poslancem. Proč? Protože byl potřeba obětní beránek (či spíše mnoho obětních beránků), možná proto, že měl ve složce zmínku o svém nacionalismu, možná proto, že se někdy pohádal s někým nevhodným.
Gustáv Husák a Nicolae Ceauşescu
Oficiálně byl Husák obviněn z příprav na odstranění Klementa Gottwalda, pokusu o útěk na západ a jeho zatčení požadovali přímo sovětští „poradci“. Husákovi byla nasazena pouta, zavázány oči a byl naložen do auta. Ve stejné době byli zatčeni i Clementis a Novomeský.
Jeho první cesta vedla do Ruzyňské věznice a poté na zámek Koloděje. Právě zde, na místě pod kontrolou StB, zažíval Gustáv Husák brutální mučení, na které vzpomínal ve svých pamětech. Nechme mluvit přímo Husáka (převzato z webu https://www.totalita.cz/vez/vez_vzp_husak.php)
Tři referenti se střídali ve dne v noci, v urážení, v ponižování, v bití, ve vyhrožování a v celém promyšleném systému mučení. Strana tě sem dala, strana už o tobě rozhodla, přiznej se! přiznej! Chyba, nedostatek, úchylka, velezrada a sabotáž! To je rozkaz strany. Za každou cenu se přiznat a podepsat!…
Byl mrazivý únor. Byla taková zima, že stráže před celami měly kožešinové boty, kabáty a čepice, a ještě jim bylo zima. Já jsem byl jen v lehkém oblečení. Ve vyšetřovnách bylo tak přetopeno, že vyšetřovatelé seděli jenom v košilích, já jsem musel stát stovky hodin v zimníku. Pot se ze mě jenom lil. Z toho horka nahoře do mrazu dole. A tak stále dokola, ve dne v noci.
Poprvé v životě jsem viděl, jak vzorce na koberci ožily a fantasticky se pohybovaly. Po zdi lezly červené myšky. Jazykem jsem nedokázal ani pohnout, sotva jsem vykoktal nějaké slovo. Přestal mi fungovat rozum, ztrácel jsem vůli. Najednou ta jediná živočišná touha: na chvíli zavřít oči, na chvilku si lehnout…
V tom zámku hrůzy jsem strávil tři týdny. Nemocného, ubitého, s omrzlinami, mě převezli zpátky do Ruzyně. Nohy opuchlé a černé od omrzlin. Z tváře a z rukou mi slézala omrzlá kůže. Dostával jsem srdeční záchvaty. Musel mě léčit doktor.
Jako každý člověk, i Husák měl svoji hranici. V určitou chvíli podepsal vymyšlená doznání, aby ukončil svá nesnesitelná muka. Jenomže po převozu zpátky do vězení svůj podpis odvolal. Následovalo další mučení, další podpis a jeho opětovné odvolání. Je třeba říct, že i k tomuto musel mít Husák skutečně velkou vnitřní sílu, neboť dobře věděl, že po odvolání jej bude opět čekat mučení. To, že svůj proces tímto způsobem zdržoval a protahoval, mu ale podle historiků pravděpodobně zachránilo život.
Je třeba také říct, že poměrně dlouho věřil Husák v to, že se stal obětí justičního omylu a dožadoval se slyšení u Klementa Gottwalda. Věřil, že jako oddaný komunista nemůže být odsouzen a snažil se s vyšetřovateli diskutovat, předkládal jim fakta, svědectví apod. I Husák ale prozřel a nakonec pochopil, že jde o promyšlený systém, ve kterém na žádných faktech ani za mák nezáleží.
V roce 1953 zemřeli Stalin i Gottwald a Husák se dostal k soudu až rok po jejich smrti. Odešel od něj s podlomeným zdravím a doživotním trestem. Postupně vystřídal Pankrác, Leopoldov, Mírov a Bratislavu. V roce 1960 byl potom propuštěn v rámci amnestie tehdejšího prezidenta Antonína Novotného a v roce 1963 plně rehabilitován.
Další život Gustáva Husáka
Ačkoliv Gustáv Husák poznal na vlastní kůži zrůdnost režimu, nikterak na něj nezanevřel. Právě naopak. Blížil se rok 1968 a Husák nejprve sympatizoval s reformním křídlem KSČ, aby v osudný okamžik zcela otočil a stal se naopak představitelem tvrdé protireformní linie. To mu v roce 1971 vyneslo místo generálního tajemníka ÚV KSČ a poté i prezidenta.
Gustáv Husák a Leonid Brežněv
Tato etapa Husákova života je již jiný příběh. Za zmínku stojí ale přesto jedna věc: jeho rehabilitace z roku 1963 byla možná i díky snaze řady historiků, např. Milana Hübla. Ve chvíli, kdy se Husák dostal k moci, Hübl byl odsouzen na sedm let do vězení, další přišli o práci…
Zdroje informací: https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/prezidenti-v-minulosti/gustav-husak
