Článek
Helena Čapková
Helena Čapková se narodila v roce 1886 jako první dítě do rodiny lékaře, Antonína Čapka. Už její příchod na svět byl dramatický. V Úpici, kde rodina bydlela vypukla chřipková epidemie a otec proto přestěhoval těhotnou manželku k příbuzným do Hronova. Právě tam se Helena a později i její bratr Josef narodili. Jako poslední potom přišel na svět Karel Čapek.
Právě nejmladší Karel byl ze strany matky poměrně otevřeně preferován jako oblíbené dítě. Možná i to přispělo k tomu, že Helena Čapková se rozhodla odejít z domova poměrně brzo. Po absolvování dívčí školy v Brně se prakticky na první schůzce zasnoubila s Františkem Koželuhou a následně se za něj provdala a měli spolu dvě dcery.
Helena Čapková, sestra slavných bratrů a nesmírně statečná žena perzekuovaná nacisty i komunisty.
V roce 1926 Helena Čapková ovdověla a následně si vzala Josefa Palivce. Ten byl diplomatem ve službách Ministerstva zahraničních věcí. Od mládí se věnovala literární činnosti. Mezi její knihy patří Pohádka o babiččině zástěře, Malé děvče, Kolébka nebo O živé lásce a také nejslavnější dílo „Moji milí bratři“, ve kterém popisuje svůj vztah ke svým bratrům. Tu však vytvořila až v roce 1962, předchozí knihy jsou prvorepublikové. S příchodem Mnichova ale začalo tragické období jejího života.
V literární činnosti podporoval Helenu Čapkovou její manžel Josef Palivec, ten se sám kromě diplomacie věnoval psaní poezie i prózy a překladům z francouzštiny, španělštiny a angličtiny.
Helena Čapková a totalitní režimy
Příchod druhé republiky znamenal výbuch nenávisti, která se obrátila proti celé rodině, především proti Karlovi. Toho tato zášť doslova zabila. Následnou okupaci a válku nepřežil ani Josef Čapek, který zemřel v koncentračním táboře.
Helena Čapková se spolu s manželem zapojila do odporu proti nacistické okupaci. Oba šířili letáky, podíleli se na pomoci lidem při emigraci apod. Začátkem roku 1945 byl v souvislosti s tím zatčen manžel Heleny Čapkové Josef Palivec. Ten byl gestapem mučen, přesto nikdy nic neprozradil.
Konec války bohužel Heleně Čapkové a jejímu muži, který naštěstí přežil, klid nepřinesl. Oba manželé se netajili ostrými protikomunistickými názory a po roce 1948 se proto ocitli v hledáčku nového totalitního režimu. Jako první přišlo propuštění Josefa Palivce z diplomacie, brzy pak následovalo jeho zatčení.
Komunisté o Palivci dokonce uvažovali jako o případné hlavě protistátní skupiny namísto Milady Horákové. K tomu nakonec nedošlo, ale Palivec byl opět mučen, ve skutečnosti ještě hůř než v gestapem. I tentokrát ale vydržel a odmítl požadavky svých věznitelů. Byl odsouzen na dvacet let vězení.
Helena Čapková se ocitla v bídě a samozřejmě i ona čelila šikaně režimu. Přesto neustále bojovala za propuštění manžela, psala postupně prezidentům Gottwaldovi, Zápotockému i Novotnému, stejně jako Martě Gottwaldové. Dokonce dokázala sesbírat podpisy 42 spisovatelů na petici za Palivcovo propuštění. Výsledkem bylo alespoň snížení trestu. Josef Palivec se vrátil z vězení v roce 1961. Helena Čapková ale zemřela jen několik měsíců poté. Není pochyb o tom, že i na její smrti se podepsala perzekuce ze strany obou totalitních režimů.
