Článek
Osvětim: symbol krystalického zla
Systém tří vyhlazovacích táborů Auschwitz I-III byl v okolí polského města Osvětim zbudován na rozkaz velitele SS Heinricha Himmlera z dubna 1940. Jednalo se o největší a ústřední komplex zapojený do systému „konečného řešení“. Za dobu jeho fungování v něm zahynulo více 1,1 milionu lidí, především Židů, ale i desítky tisíc Poláků, Romů, Sovětů a v neposlední řadě také Čechů.
V noci z 8. na 9. března 1944 bylo v místních plynových komorách zavražděno na 3 800 českých mužů, žen a dětí. Ti byli do Osvětimi převezeni půl roku předtím z Terezínského ghetta. Od ostatních vězňů se lišili režimem, který v táboře měli. Ten ale nic nezměnil na jejich konečném osudu, který byl od začátku daný.
Osvětim se tedy stala místem největší masové vraždy Čechů v historii, a proto by nikdy neměla zmizet z našeho povědomí.
Selekce vězňů při příjezdu do tábora Auschwitz.
Největší masová vražda Čechů
V září 1943 bylo do Osvětimi deportováno z Terezína asi 5 000 lidí. Jednalo se o židovské obyvatele Československa a nebyli zdaleka poslední. Postupně přijížděly další transporty. Po příjezdu do tábora Auschwitz-Birkenau s nimi ale Němci zacházeli jinak než s ostatními vězni. Nečekala je selekce a rozdělování rodin. Lidé mohli skutečně zůstat se svými blízkými, a i proto se táborové sekci BIIb začalo přezdívat „Terezínský rodinný tábor“. Na jaře 1944 tento tábor obývalo asi 12 500 lidí, nejen Čechů.
Lidé při příjezdu do tohoto tábora nebyli donuceni se svléct a mohli si nechat své šaty, stejně jako jim nebyla oholena hlava. V průběhu pobytu pak děti mohly trávit čas ve speciálním dětském bloku. Hodně věcí tedy bylo jinak než v ostatních sekcí tábora Auschwitz. Důvodem pro toto zvláštní zacházení byla pravděpodobně návštěva delegace Mezinárodního výboru Červeného kříže v Terezíně. Je totiž možné, že se nacisté „pojistili“ pro případ, že by Mezinárodní červený kříž mohl požadovat dohledání někoho, kdo byl z ghetta deportován „na práci“.
O tom, že právě zde je třeba hledat důvody tohoto zvláštního režimu tábora, svědčí i fakt, že další skupiny lidí z Terezína v něm strávily kratší dobu a k jejich likvidaci docházelo s mnohem kratším časovým odstupem od příjezdu, ovšem vždy až po návštěvě zmíněné delegace v Terezíně.
Nic z výše uvedeného ale neznamená, že by snad byl život v této části tábora jednoduchý, i tady se umíralo hlady, na nemoci apod. Specifický režim nicméně umožnil i plánování povstání, byť toto označení je poněkud nadnesené, neboť samozřejmě neexistovala možnost opatřit si zbraně apod.
Pece krematoria v táboře Auschwitz
O tom, že skutečně šlo jen o zástěrku a likvidace lidí z rodinného tábora byla plánována od začátku svědčí dokumenty, ve kterých byla u jmen vězňů uvedena značka „SB“, tedy „Sonderbehandlung“, v překladu „zvláštní zacházení“, s poznámkou „6 měsíců“.
Předtím, než bylo 3800 lidí z prvních transportů odvezeno v noci z 8. na 9. března 1944 do plynových komor, vězni museli napsat korespondenční lístky jako důkaz, že se jim v pracovním táboře daří relativně dobře. Nacisté měli totiž strach z toho, aby se v Terezíně neopakovalo to, co se stalo v roce 1943 ve Varšavském ghettu, tedy povstání. Proto se snažili všemožně vytvářet dojem toho, že z Terezína skutečně odjíždějí lidé na práci.
Do plynových komor potom odcházeli podle svědectví lidé klidně a smíření se svým osudem, ale s hrdostí. Svědci vypověděli i to, že si ve svých posledních chvílích kromě židovských písní zpívali také československou hymnu…
Historie varuje
Připomínka 80. výročí osvobození tábora Osvětim Rudou armádou proběhla za účasti řady světových státníků jako britský král Karel III., francouzský prezident Emmanuel Macron, ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nebo třeba český prezident Petr Pavel. Těmi hlavními osobami byli ale samozřejmě přeživší. Těch už zbývá jen velmi málo a letošní kulaté výročí je pravděpodobně poslední, kterého se mohli zúčastnit ti, kteří to vše skutečně prožili.
Jednotlivé projevy se ale nezabývaly jen minulostí. Rezonovalo v nich to, že lidé zapomínají a pro mladé generace již Osvětim mnoho neznamená. Mnozí navíc podléhají dezinformacím a události spojené s holocaustem bagatelizují. Fakt, že právě toto je nejkratší cesta k tomu, aby se Osvětim a další hrůzy druhé světové války zopakovaly, není nutné příliš zdůrazňovat. Tato část vzpomínkové akce byla proto asi vůbec nejtemnější…
Zdroje informací: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/cesi-v-osvetimi-332561
