Článek
Když byly porodnice nebezpečné
Porod byl pro ženu vždy riskantní a vysilující záležitost. Úmrtnost dětí i rodiček byla v minulosti velmi vysoká. Asistenci při porodu pak poskytovaly porodní báby, které mohly nabídnout zkušenosti, formální vzdělání ale nikoliv. S rozvojem osvícenství se začala prosazovat vize moderní zdravotní péče založené na síti nemocnic a vzdělaných profesionálů. K dnešnímu stavu bylo samozřejmě ještě daleko, osvícení panovníci, u nás např. Josef II., ale začali v tomto smyslu konat.
Josef II. např. zavedl systematickou výuku porodních bab, aby se snížila úmrtnost matek a dětí. Součástí studia na pražské univerzitě i ve školách pro porodní báby byla i osvěta o hygieně, přesto se ale právě nedostatečné hygienické návyky staly spouštěčem masového výskytu horečky omladnic.
Na konci 17. a v 18. století začaly v evropských městech vznikat nemocnice a také porodnice. V Praze vznikla porodnice (resp. „porodinec a nalezinec“) 1789 v budově dnešní porodnice „U Apolináře“. V českých zemích se potom v 19. století vedly také poměrně podrobné zdravotní statistiky. Nebylo tedy možné si nevšimnout, že porodnice, které měly rodičkám pomáhat a zabraňovat úmrtím při porodu, působily přesně opačně. Ano, porodnice riziko tragicky končícího porodu nesnižovaly ale spíše zhoršovaly. Jak je to možné?
Horečka omladnic
Horečka omladnic někdy nazývaná také horečka šestinedělek, v odborném lékařském jazyce pak puerperální horečka, je infekce způsobená bakterií streptococcus pyogenes. U novorodiček tyto bakterie pronikají přes poraněné porodní cesty do krevního oběhu, kde způsobí prudkou infekci. Jejími příznaky byly vysoká horečka, zimnice, slabost i bolest v podbřišku. Na tuto poporodní komplikaci umíralo v pražské porodnici 10-20 procent rodiček. Většinou to bylo na horečku, komplikaci, která se u žen rodících doma vyskytla v mnohem méně případech.
Tehdejší lékaři, logicky bez znalosti bakteriální podstaty infekce, tápali ve tmě. Zkoušelo se vše možné i nemožné. Pralo se povlečení, měnily se noční košile, v interiérech se vykuřovalo. Všechno bylo bez efektu.
Hrdina Ignaz Semmelweis
Ignaz Semmelweis byl lékař působící ve 40. letech 19. století na porodnici ve Vídni, a i on nejednou přemýšlel o tom, co by mohlo problémy s horečkou omladnic způsobovat. Když zemřel jeho kolega, který se při operaci řízl skalpelem, začalo mu svítat…
Nástroje se tenkrát neměnily, nedezinfikovaly. Lékaři si nemyli ruce, občas pitvali na pitevně a potom vyrazili k porodu. Napadla ho převratná myšlenka: co když lékaři přenášejí původce nemoci na nástrojích nebo na svých rukou? Zavedl proto v porodnici nová pravidla – mytí rukou chlorovým vápnem. Co se stalo? Úmrtnost výrazně klesla!
To by měl být konec příběhu. Mytí rukou se zavedlo všude a Semmelweis se stal hrdinou. Anebo také ne… Jednak se našli lékaři, kteří si uvědomili, že má pravdu, a právě oni způsobili smrt mnoha žen, byť nevědomky. Ti v některých případech spáchali sebevraždu. Co ale bylo horší, většina kolegů se mu vysmála. Jednak nikdo žádnou bakterii nikdy neviděl, tak co by na nástrojích asi tak bylo, že? A navíc, Ignaz Semmelweis byl Žid. A to některým stačilo…
Semmelweis proto po nepochopení odešel do porodnice v Pešti, kde opět snížil úmrtnost rodiček jen proto, aby dopadl stejně jako ve Vídni. Nakonec zemřel ve svých 47 letech v blázinci v roce 1865…
Horečka omladnic tak mohla vesele řádit až do roku 1879, kdy Louis Pasteur prokázal existenci bakterií a Semmelweisovy postupy začaly kromě toho, že fungovaly, dávat také smysl. Puerperální horečka se občas objeví i dnes, v takovém případě jí ale umíme léčit antibiotiky. Cesta k tomu, aby prakticky zmizela, byla ale dlouhá a náročná…
