Článek
Rudolf II. jako zapřisáhlý starý mládenec
To, že byl císař Rudolf II. svéráznou postavou, je všeobecně známou věcí. Všichni víme o jeho zájmu o umění či slabosti pro astrologii a alchymii. O jeho zálibě ve velmi mladých děvčatech už se ví ale o něco méně. Rudolf II. si nechával ve městě i v okolních vesnicích shánět mladé panny, které potom vítal ve své ložnici.
Svatba bylo něco, o čem nechtěl Rudolf II. ani slyšet, a to i přesto, že zplodit potomka (syna, abychom byli konkrétní) bylo pro panovníka té doby jeho hlavním úkolem. Ne snad, že by Rudolf II. neměl děti, právě naopak, měl jich pravděpodobně celé desítky včetně synů, na mysli máme ale samozřejmě potomka legitimního. Ale zpátky k jeho milostným eskapádám.
Jednou z dívek, které Rudolfa II. zaujaly, byla i mladá (třináctiletá či čtrnáctiletá) Anna Maria Stradová (císař jí nicméně říkal Kateřina). Jednalo se o nemanželskou dceru Jacopo Strada z Rosbergu, tedy Itala, který pro Rudolfa II. pracoval jako nákupčí uměleckých předmětů se specializací na italské trhy a jako vedlejší činnost provozoval v Praze nevěstinec. To je jistě zajímavé. Ještě zajímavější je ale jiná věc. Proč ale právě tato mladá dívka nezůstala jen jednou z desítek a stovek císařových bezejmenných milenek?
Pamětní mince s fiktivní podobiznou Kateřiny Stradové vydaná k výstavě k 300. výročí smrti Rudolfa II. v roce 1912. Pravou podobu hraběnky ale neznáme.
Kateřina Stradová jako milenka č. 1
Rudolf II. měl tedy vkus, který by mu dnes mohl vynést několik let za mřížemi, v 16. století byla ale měřítka trochu jiná, nemluvě o tom, že císař byl samozřejmě nepostižitelný. Každopádně není Kateřina Stradová zajímavá tím, že se císaři zalíbila, zajímavá je tím, že v jeho přízni zůstala až do konce jeho života.
Lze se domnívat, že díky prostředí, ze kterého pocházela, měla Kateřina Stradová rozsáhlé znalosti o umění i historii a byla schopná o něm s císařem mluvit. To bylo něco, co u vesnických děvčat určitě neznal a je možné, že právě to na Rudolfa zapůsobilo. Kateřina Stradová se postupně stala hlavní milenkou Rudolfa II. a jeho přízeň nikdy neztratila. Dokonce s ním měla během třicetiletého vztahu celkem šest dětí.
Ani to ale nemohlo změnit nic na tom, že pozice prominentní milenky byla tou nejvyšší metou, kterou mohla Kateřina Stradová dosáhnout. Císař jí sice jmenoval hraběnkou, ale na manželství s císařem nemohla logicky ani pomýšlet.
Kateřina Stradová se musela smířit i se zmíněnými milenkami, na které Rudolf II. samozřejmě nezanevřel. Stradová věděla, jaká je její pozice u dvora, a proto to nemohla se žárlivostí přehánět. Přesto se ale pokaždé neudržela a údajně jednu z císařových milenek nechala za tučnou odměnu zabít velitelem císařovy osobní stráže.
Celý tento příběh je poměrně pikantní z několika dalších důvodů. Oním velitelem měl být maršál Hanibala ze Schönbergu, který současně čekal nemanželské dítě s dcerou zavražděné milenky. Navíc se potom pokoušel Stradovou vydírat. Ta proto měla upozornit manžela jedné z dalších Schönbergových milenek, který následně maršála zabil. Těžko říct, jak přesně se celá aféra odehrála, prokázaného není nic, je ale jasné, že na dvoře Rudolfa II. to občas hodně jiskřilo. Kam se hrabou dnešní telenovely!
Láska až do smrti
I přes všechny problémy a žárlivé scény ale vydržela Kateřina Stradová po císařově boku až do jeho smrti v roce 1612. Poté se ze dvora poroučela, její pozice stála a padala s osobou Rudolfa II. O její děti, které se dožily dospělosti, se Rudolf II. finančně postaral, žádná následnická práva ale nepřicházela v úvahu. Do historie se zapsal především syn Julius César d´Austria, bohužel dosti negativně. Šlo o alkoholika s duševní poruchou, která měla původ v jeho habsburských genech. V Českém Krumlově potom zavraždil a zohavil svoji milenku. Po této události jej Rudolf II., který jej doposud „kryl“ nechal konečně uvěznit, kde následně zemřel.
