Článek
Spory o univerzitní insignie
Tzv. insigniáda z roku 1934, tedy spor o univerzitní insignie, který přerostl v násilné střety, je významnou, byť méně známou kapitolou dějin první republiky. Při jejím popisu se ale musíme nejprve vrátit až do středověku, konkrétně do roku 1348. Karel IV. tehdy založil pražskou univerzitu.Na zakládacích listinách se podepsal výslovně jako český král (na většině ostatních dokumentů je podepsán jako římský císař).
Nejspíš by jej ale asi v té době nenapadlo, jaké problémy s tím další generace budou mít. Historie univerzity byla dlouhá a bouřlivá stejně jako historie celé naší země. Uděláme nyní skok dopředu čase před rok 1918. V té době se univerzita jmenovala Karlo-Ferdinandova a měla českou a německou část.
Mohlo by se zdát, že to tak bylo vždy, koneckonců, o to přece byl Dekret Kutnohorský z doby Jana Husa, který upravoval vztah mezi „univerzitními národy“, konkrétně národem českým a německým. Jenže to není tak úplně pravda. Středověké pojetí národa bylo úplně jiné než v druhé polovině 19. a potom ve 20. století. V době Jana Husa byl „univerzitní národ“ definován čistě geograficky, nikoliv jazykově nebo dokonce etnicky. V roce 1918 to ale lidé chápali úplně jinak. A my se dostáváme k jádru problému.
K univerzitě patřily i slavnostní insignie, konkrétně pečeť, žezla, řetězy a další předměty spojené s tradicí Karla IV. Tyto insignie, vyrobené již v době společné univerzity, některé dokonce ještě ve středověku, zůstaly ale po roce 1882 fyzicky německé části univerzity. A platilo to i po roce 1918, kdy došlo k fyzickému rozdělení vysoké školy.
Karel IV. by tento spor asi příliš nechápal, ale Češi to považovali za urážku a požadovali, aby byly insignie předány české Karlově univerzitě. Právě tu totiž považovali za jedinou pravou nástupnickou univerzitu. Němci to ale viděli úplně opačně. Jde samozřejmě o to, že Češi berou Karla IV. především jako českého krále, zatímco Němci jako císaře Svaté říše římské národa německého.
Nutno podotknout, že historici upozorňovali na to, že svůj díl pravdy mají obě strany. To ale v době vyhroceného nacionalismu nemohlo nikoho uklidnit.
Situace se vyhrocuje
Mladá republika schválila v roce 1920 zákon známý jako Lex Mareš, podle kterého byla nástupnickou organizací česká univerzita a jí náležely i insignie. K vymáhání se ale nepřistoupilo, už jen kvůli udržení soudržnosti mnohonárodnostního a stále křehkého státu. Otázka insignií ale čas od času „probublala“ na povrch a stále častěji si ji brali za svou čeští fašisté a obecně radikálně pravicové a nacionalistické kruhy. Ty dokonce tento problém používali jako politickou zbraň proti Masarykovi a vládě.
V roce 1934 získal tento politický proud, moderní terminologií bychom řekli ultrapravicový, svého zástupce do křesla rektora Karlovy univerzity. Stal se jím profesor botaniky Karel Domin, nacionalista a člen fašistické organizace Vlajka. Na jeho popud v roce 1934 české ministerstvo školství rozhodlo, že insignie musí být vydány Karlově univerzitě, německá strana to však odmítla.
Profesor Karel Domin.
Boj o insignie nebo český pogrom na Němce?
Začátkem listopadu 1934 vyzvali čeští studenti vládu, aby insignie z německé univerzity převzala silou. Dne 24. listopadu se stovky mladých lidí vydaly průvodem k budově německé univerzity. Zpočátku šlo o demonstraci, která měla ukázat „vůli českého národa“. Brzy se však změnila v chaos a násilí.
Rozzlobený dav začal házet kameny do oken, vypukly potyčky mezi studenty a policií. Česká média psala o „bojích o insignie“, zatímco německý tisk o „českém pogromu na německé studenty“. V několika hodinách se akademický spor změnil ve vlnu národnostních nepokojů po celé Praze.Násilnosti trvaly celé tři dny. Českého cíle bylo dosaženo, insignie se přesunuly na českou univerzitu.
Je ale třeba říct, že v tomto případě nelze tak úplně cítit zadostiučinění a považovat „bitvu“ za spravedlivou z českého pohledu. Jak již bylo řečeno, věci se chopila především krajní pravice, a kromě fyzického boje za vydání insignií bylo poničeno např. Osvobozené divadlo nebo kavárna Slavie. Čeští nacionalisté vykřikovali během nepokojů protiněmecká a také protižidovská hesla. Právě antisemitismus byl u české pravice velmi silný, a i tentokrát se to projevilo. V případě insigniády se tak příliš nelze ztotožnit ani s českou stranou reprezentovanou radikály. Je ale třeba si tuto událost připomínat právě proto, že ukazuje, kam může vyhrocený nacionalismus dojít. Karel IV. by asi jen nevěřícně kroutil hlavou…
Na závěr ještě dodejme, že historické insignie byly ke konci druhé světové války odvezeny nacisty do Německa, kde zmizely a jejich další osud není známý.
