Článek
Tragické americké dobrodružství
Když francouzský císař Napoleon III. zatoužil s vidinou obnovy francouzského impéria po ovládnutí Mexika, potřeboval na tamní trůn dosadit loutkového panovníka. Jeho volba padla na naivního, avšak ctižádostivého Maxmiliána. Ten byl bratrem našeho mocnáře, Františka Josefa I.
Císař zpočátku nesouhlasil a také mnozí ministři a poradci varovali, že jde o značně riskantní „dobrodružství“. Maxmilián byl ale rozhodnut chytit šanci „za pačesy“ a naplno ji využít. Císař tedy nakonec kývl a povolil nábor dobrovolníků do speciálního sboru.
Čtyři bratři, dva císaři. Sedící je František Josef I., Maxmilián stojí jako druhý zprava.
Příslušníci tohoto sboru se museli zavázat k šestileté službě, na druhou stranu měli vidinu řady výhod. Neminula je okamžitá finanční odměna a mohli počítat s pravidelným žoldem. Po skončení služby dostali navíc příslib přídělu úrodné mexické půdy.
Do sboru se nakonec přihlásilo i přes tisíc mužů z Čech a Moravy. První z nich vyrazili směrem k americkému kontinentu 19. listopadu 1864. Po příjezdu do exotické země na ně však nečekal žádný obdiv místních obyvatel, ale krutá realita. Mexické císařství drželo pohromadě prakticky jen díky francouzskému vojsku, a i tak čelilo neustálým útokům republikánských sil. Čeští vojáci, důstojníci i lékaři sloužili v jim neznámých městech jako Puebla, Oaxaca či Tezuitlán a začalo jim docházet, že vše může snadno skončit opravdovou katastrofou.
Když pod tlakem Spojených států a rostoucího napětí v Evropě začal Napoleon III. stahovat z Mexika své síly, osud císařství byl zpečetěn. Maxmilián ovšem odmítl uprchnout, byl zatčen a 19. června 1867 popraven. Většina přeživších českých dobrovolníků se vrátila do vlasti, kde ovšem většinou skončili v nuzných podmínkách bez slíbených odměn. Lépe se paradoxně vedlo těm, kteří v Mexiku zůstali. Například české dechovky a obecně hudba zaujaly natolik, že řada muzikantů přešla do služeb republikánské armády.
Poprava císaře Maxmiliána v roce 1867.
Lékárník František Kaska
Asi nejvýraznější českou osobností v Maxmiliánových službách byl doktor František Kaska, rodák z jihočeských Horažďovic. Narodil se roku 1834 do měšťanské rodiny a později studoval farmacii ve Vídni, získal také doktorát z chemie. Měl i vojenské zkušenosti s válkou v severní Itálii v roce 1859.
Když Maxmilián sháněl odborníky, Kaska neváhal. Po schválení ministerstvem války složil 19. ledna 1865 přísahu věrnosti mexickému císaři a odcestoval do Ameriky. Díky svým schopnostem a odborným znalostem si rychle získal důvěru samotného Maxmiliána, který si jej vybral za svého osobního lékárníka. V hlavním městě Ciudad de México si také Kaska zřídil vlastní velkou lékárnu s přípravnou léků, která platila za vůbec nejlépe vybavenou v celé zemi.
Po Maxmiliánově popravě a nastolení republikánské vlády se Kaska dokázal v mexické společnosti etablovat. Stal se respektovanou osobností, dál úspěšně provozoval svou lékárnu a dlouhá léta působil jako neoficiální atašé Rakouska-Uherska v Mexiku. Nový mexický vládce, Benito Juaréz, si jej vybral jako osobního lékaře a Kaska tak stál po boku oběma vládcům země. Nejprve Maxmiliánovi, poté Juarézovi. František Kaska Zemřel v Ciudad de México 10. května 1907 ve věku 73 let.
