Článek
Valašsko vzdorující rekatolizaci
České země byly až do třicetileté války převážně protestantské. Bitva na Bílé hoře a následná válka ovšem zcela změnily poměry a tvrdá habsburská rekatolizace tento fakt zneplatnila. Přesto si ale v některých oblastech Češi udržovali určitou míru náboženské nezávislosti a mnoho z nich bylo tajnými evangelíky. Prim hrálo v tomto ohledu Valašsko. Důvodů bylo hned několik.
V první řadě bylo Valašsko přece jen odlehlou oblastí, kam to bylo z Vídně daleko a ani církevní úřady neměly tento region zcela pod kontrolou. Jeden farář měl většinou na starosti vícero farností a na podrobný dohled zkrátka nebyl čas. Také blízkost pruského Slezska a Uher přispívala k tomu, že nekatolické tendence si zde uchovala řada obyvatel.
Lidé se tak naučili, že navenek mohou své katolictví prezentovat vlastně jen skrze potvrzení o návštěvě velikonoční zpovědi, ale ve skutečnosti zůstávali evangelíky. Faráři navíc daleko od svých nadřízených toto potvrzení často vydávali za úplatu i bez splnění potřebných úkonů. To, že na Valašsku „není vše v pořádku“ si uvědomovali jak na královském dvoře ve Vídni, a především v centrech moci římskokatolické církve.
Nic z toho ale neznamená, že zde panovala úplná idylka. Udání evangelíků, ať už bylo motivováno čímkoliv, často končilo i trestem nejvyšším. Na Valašsko také mířili misionáři, kteří měli mapovat situaci a lid upevnit v jeho katolické víře. Takto se dostala na Valašsko i trojice jezuitů, Jan Kořistka, Petr Jiříček a Petr Sašina (roku 1773 byl řád oficiálně zrušen, de-iure se tak o jezuity nejednalo).
V roce 1777 stále vládla královna Marie Terezie
Provokace mířící k odhalení evangelíků
Jan Kořistka a jeho společníci začali v roce 1777 cestovat po Valašsku a lidem ukazovali falešný toleranční patent. Lidem tvrdili, že jej ve Vídni vydala Marie Terezie a lidem dává jeho prostřednictvím náboženskou svobodu. Na podporu svého tvrzení měli dokonce vyrobenu listinu s falešnou pečetí. Díky ní dokázal lidi skutečně přesvědčit k tomu, aby se oficiálně přihlásili k evangelictví. A hlásily se k němu dokonce celé obce. Bylo tím dosaženo pravého účelu této „mise“, tady vytvořit seznamy kacířů (v 18. století se již mluvilo spíše o jinověrcích) a ty potom potrestat.
Výsledek měl ale dva efekty. V první řadě vyvolal na královském dvoře téměř zděšení z toho, jak rozšíření „jinověrci“ na Valašsku jsou. Druhým efektem bylo naopak zděšení lidí, když si uvědomili, že padli do pasti. Výsledkem byly nepokoje, které zasáhly především oblast kolem obcí Mikulůvky, Růžďka nebo Ratiboř. Nepokoje muselo potlačovat vojsko. Valaši se ale nevzdali a k Marii Terezii vyslali delegaci. Její členové byli ovšem pozatýkáni či deportováni do Uher.
Netrvalo ale dlouho a Valaši se přece jen dočkali. V roce 1780 nastoupil na trůn Josef II., který od nich převzal petici a v roce 1781 potom vydal svůj toleranční patent, tentokrát oficiální a zaručeně pravý.
