Článek
Mandelinka bramborová a její cesta do Evropy
Mandelinka bramborová, latinsky Leptinotarsa decemlineata, je asi centimetr velký brouk typický svým žluto-černým zbarvením. Vědecký svět jej poznal v roce 1811 a v té době bylo také popsáno, že mandelinka se s oblibou živí právě na bramborách. A protože v 19. století už byl obchod mezi kontinenty běžnou věcí a jednou z komodit mířících z USA do Evropy byly i brambory, došlo samozřejmě i k rozšíření mandelinky. Ta se v Evropě objevila poprvé v roce 1875.
Z evropských přístavů potom putoval dále, v sadbách, na obalech nebo prostřednictvím vzdušných proudů. Brambory se v masovém měřítku začaly na starém kontinentu pěstovat především v meziválečném období, a to znamenalo další šíření mandelinky. V západní Evropě se už proto mandelince používal v této době postřik, v Československu ale zatím nebyla. To se změnilo po druhé světové válce, kdy začalo docházet k opětovnému pohybu zboží včetně potravin, např. v podobě humanitární pomoci.
Rok 1945 byl proto prvním, kdy se u nás mandelinka objevila. O několik let později jí potom nastoupivší komunistický režim ochotně a s radostí využil pro svoji propagandu. Nutno podotknout, že se tak nedělo jen v Československu, ale v celém východním bloku.
Vyhláška Krajské komise pro boj proti americkému brouku.
Kampaň proti americkému brouku
Dne 29. června 1950 vyšlo ve všech denících „Provolání vlády v boji proti mandelince bramborové“. Bylo to mimochodem dva dny po justiční vraždě Milady Horákové a režim se dokonce neostýchal mandelinku a Miladu Horákovou spojit v podobě dosti nechutného provolání:
„Vypořádali jsme se s Horákovou, Peclem a společníky, vypořádáme se i s mandelinkou bramborovou, americkým broukem!“
Od začátku kampaně nedostala mandelinka oddechu. Bylo zdůrazňováno, že mandelinku shazují letadla CIA do vzdušných proudů tak, aby se šířila do Československa. Zde jí potom vysypávají na pole také přisluhovači amerických imperialistů. Všude byly plakáty, kde mandelinka dostávala na své tělo nejrůznější americké symboly. Někdy byla stylizována i do podoby nacistické s tím, že americký imperialismus je pokračováním německého fašismu.
Na ministerstvu zemědělství vznikla „Komise pro boj proti americkému brouku“ a Československo dokonce oficiálně zaslalo Velvyslanectví USA protest proti „zjevné nevhodnosti použití mandelinky bramborové jako nástroje národní politiky“.
Komunistický režim sice tvrdil, že právě on představuje mírovou cestu pro lidstvo, i na kampani proti mandelince je ale vidět, že opak byl pravdou. Kampaň byla totiž doslova militarizovaná, používaly se pro ni vojenské termíny. Právě zde je potřeba vidět možná nejhorší charakteristiku celé kampaně proti mandelince bramborové.
Režim s její pomocí totiž zvykal obyvatelstvo na boj proti západu. Zcela schválně byla mandelinka prezentována jako miniaturní armáda západu a jednotliví brouci jako její vojáci. Byla schválně a zcela programově rozdmýchávána válečná atmosféra. Lidé se měli naučit „likvidovat“ cokoliv a kohokoliv, kdo přichází ze západu. Mandelinka byla použita i jako argument pro kolektivizaci zemědělství. Mimochodem, mandelinka a „vesnický boháč“ byli jen dvě různé podoby téhož: škůdce, kterého je třeba hubit. Nechyběla pak samozřejmě ani bratrská pomoc Sovětského svazu, který vysílal své hrdinné letce, kteří práškovali naše pole.
A právě tento válečný narativ už je věc, na níž již není směšného vůbec nic. Za fasádou absurdního hoaxu se ve skutečnosti ukrývalo něco mnohem temnějšího a nebezpečnějšího.
