Článek
Vznik zámku
Zámek nechal vystavět v letech 1542 až 1546 saský vévoda Mořic, který později zastával i funkci takzvaného kurfiřta, tedy jednoho z volitelů císaře Svaté říše římské. Právě po něm nese zámek jméno: Moritzburg. Jeho hlavní motivací pro stavbu zámku bylo vystavět si rekreační sídlo ve velmi bohatém loveckém revíru. Právě bohatství zvěře v okolních lesích sem lákalo tehdejší šlechtu ze širokého okolí, jistě i z české strany hranice. V době svého vzniku byl zámek především renesanční stavbou a vizuálně se tedy odlišoval od dnešní, převážně barokní podoby.
Barokní přestavba zámku
Významných úprav se zámek dočkal v 17. a 18. století. V roce 1661 byla vystavěna zámecká kaple a v roce 1723 se tehdejší majitel, další saský kurfiřt a polský král August I. zvaný Silný rozhodl o velké přestavbě. Právě při ní dostal zámeček dnešní podobu. A právě v této době byly také vytvořeny rybníky, obory a bažantnice v okolí zámku. Další přestavba týkající se zámeckého parku a jeho okolí přišla v roce 1800.
Zámek Moritzburg a jeho dnešní podoba, foto: autor
Ve 30. letech 20. století i v době druhé světové války byl zámek ve vlastnictví prince Ernsta Saského. Princ patřil k těm německým šlechticům, kteří vystupovali aktivně proti Adolfu Hitlerovi. Nacisté nicméně chovali ke šlechtě poměrně složitý postoj. Šlechta pro ně představovala určitou hrozbu, současně ale nepodceňovali její vliv na společnost. I princ Ernst tak byl vyslýchán gestapem a byl pod dohledem, stále však mohl žít na svém zámku.
Těsně před koncem války nechal princ na pozemcích zámku Moritzburg zakopat hned několik pokladů. Většinu z nich vykopala sovětská armáda, není ale vyloučeno, že některé z nich jsou zde stále zakopané. Po válce šlechta o své tituly i majetky přišla a zámek ve vlastnictví státu se definitivně stal především turistickou atrakcí (byť přístupný byl částečně i za doby prince Ernsta).
Tři oříšky pro Popelku
Film Tři oříšky pro Popelku byl v koprodukci dvou dnes již neexistujících států, tedy NDR a ČSSR, natáčen v roce 1973. Zámek Moritzburg by vybrán coby kulisa filmu. Ve skutečnosti se v jeho okolí odehrávají pouhé tři scény: jízda královského průvodu na saních, příjezd Popelky a její odjezd z plesu. Žádná z interiérových scén se ale na zámku neodehrává. Ne snad, že by zde nebyly zajímavé interiéry: například velký sál nebo tzv. péřový pokoj vyzdobený milionem ptačích per, režisér ale volil jinak.
Zámek Moritzburg je pro většinu lidí především „Popelčiným zámkem“, foto: autor
Zámek se nicméně stal místem, kam neustále míří fanoušci filmu z Německa, České republiky i dalších zemí, kde si získal popularitu (např. z Dánska). Pro ně jsou zde pořádány nejrůznější tematické výstavy a žádný z fanoušků si nenechá ujít ani střevíček umístěný na zadním schodišti zámku. Z pohledu českých turistů je samozřejmě film jen jedním z několika lákadel, tím druhým je blízkost Drážďan.
Zkuste ale na výletě k Moritzburgu vnímat zámek nejen jako filmovou kulisy, ale i jako památku s téměř 500 let dlouhou historií.
