Článek
Nehoda v Suchdole nad Odrou
Suchdol nad Odrou je malé město, které byste našli v Moravskoslezském kraji. Je také lokálním železničním uzlem, a právě s tím souvisí události ze srpna roku 1952. Dne 26. srpna došlo mezi jednou a druhou hodinou ráno k tragické nehodě, jejíž oběťmi se stalo minimálně 12 osob přímo na místě, přičemž dva další později zemřeli v nemocnici. Ke čtrnácti mrtvým potom přibylo i 108 zraněných osob, z toho významná část těžce.
Co přesně se v Suchdole onu osudnou noc stalo? Blížil se konec letních prázdnin a rychlík R47 mířící z Košic přes Ostravu do Prahy byl naplněný k prasknutí. I na takto dlouhé cestě museli někteří cestující stát v uličce. Po půlnoci se nicméně lidé snažili spát nebo alespoň poklimbávali. Nepozornost byla po nehodě vyčítána i strojvedoucímu Kučerovi a vlakvedoucímu Srbeckému, neboť oba přehlédli nastavení návěstidel, které značilo, že stanicí Suchdol nad Odrou nebudou projíždět po přímé hlavní koleji, nýbrž po koleji vedlejší, a tedy přes výhybku. Jinými slovy, návěstidla je varovala, že mají snížit rychlost ze 100 km/h na 40 km/h.
Ačkoliv je výše uvedené pravda, z tohoto popisu (stejně jako z následného rozhodnutí soudu) se poněkud vytrácí informace o tom, že nesvítila tzv. předzvěst vjezdového návěstidla. Na jednu stranu měl být již samotný tento fakt pro strojvedoucího důvodem ke zpomalení, na stranu druhou to nastavilo situaci, kdy bylo znamení snadné přehlédnout. Svědčí to také o stavu zabezpečení drah v té době, zvláště v kontextu toho, že k podobné nehodě došlo na tomto místě již na začátku srpna, zemřeli při ní dva lidé a někteří cestující z rychlíku R47 byli dokonce svědky této nehody.
Rychlík R47 každopádně do stanice vjel plnou rychlostí a vykolejil. Následky nehody již byly zmíněny: zemřelo 14 lidí a více než 100 jich bylo zraněno. Ihned po vykolejení se na místo nehody seběhli místní lidé a snažili se pomáhat zraněným. Stejně jako u jiných nehod, i zde se bohužel vyskytly případy okrádání mrtvých, kterému učinil přítrž až příjezd Veřejné bezpečnosti.
Jak to bylo s odškodněním?
Soud tedy určil jako viníky strojvedoucího a vlakvedoucího, kterým udělil tresty 4,5 roku, resp. 2,5 roku vězení. V tehdejší době byla však zcela upozadněna informace o špatném stavu zabezpečení trati. V souladu s tehdejší praxí bylo potřeba určit viníka coby jednotlivce, systém musel zůstat pokud možno bez poskvrny.
Cestujícím mělo náležet odškodnění od tehdejších Československých drah, právě s tím ale souvisí další smutná část celého příběhu. Dráhy se k vyplacení odškodnění příliš neměly a „rozhoupaly“ se k němu až po měnové reformě v roce 1953, když již předtím jeho výši snížily. Jinými slovy, i snížené odškodnění vyplatily pozůstalým, zraněným i jinak poškozeným v poměru 1:50. Pod pojmem odškodnění je tak třeba si představit opravdu jen několik málo stokorun.
