Článek
Kdo byl Jan Zahradníček
Jan Zahradníček se narodil v roce 1905 do rodiny chudého rolníka, kde nebyla o tragédie nouze. Z devatenácti dětí se jich dospělosti dožilo pouze sedm. Jan Zahradníček byl mezi nimi, ale i on měl namále. Když mu byly dva roky, přivodil si pád z výšky a jeho zranění kombinovaná s podvýživou mu způsobila celoživotní fyzické postižení.
Fyzickou silou sice Jan Zahradníček nevládl, té duševní měl ale na rozdávání. Již na gymnáziu psal první básně a zamiloval se také do biologie. Poté začal studovat pražskou Filozofickou fakultu, konkrétně obor germanistika.
Kromě pozitivních zkušeností s lidmi stejných intelektuálních kvalit se ale kvůli svému postižení setkával i s odvrácenou stránkou mezilidských vztahů. Možná i proto byl silně věřícím člověkem a ve víře nacházel útěchu.
Umělecké úspěchy a druhé světová válka
První skutečnou básnickou sbírku nazvanou „Pokušení smrti“ vydal v roce 1930 a dočkala se pozitivního přijetí tehdejší kritiky. V době před druhou světovou válkou se Zahradníček věnoval ve své tvorbě i otázkám národa a vlastenectví, byť stále orámovaného autorovou silnou vírou v Boha. Ve sbírce Korouhve najdeme básně jako Svatý Václav, Svatý Vojtěch, Svatý Prokop, Svatý Jan Nepomucký či Svatý Cyril a Metoděj.
V průběhu druhé světové války prokázal velkou osobní statečnost, když u sebe ilegálně přechovával hledanou rodinu generála Ludvíka Svobody, budoucího československého prezidenta. S koncem druhé světové války pak nastalo pro Jana Zahradníčka krátké období, které lze označit za šťastné.
Jan Zahradníček je považován za jednoho z nejlepších českých básníků 20. století
Doba po druhé světové válce a nástup komunismu
Jan Zahradníček se oženil, narodily se mu celkem tři děti a psal do literárního časopisu Akord. Vyšla mu také sbírka nazvaná La Saletta, kterou ovšem doslova rozzuřil komunistický režim. Jednalo se o ostré protikomunistické dílo, v němž vyzývá Evropu k odvržení nových ideologií a k návratu k jejím křesťanským kořenům. Jeho štěstí tak nemělo dlouhého trvání. V roce 1951 byl zatčen Státní bezpečností, neboť režim se chtěl definitivně zbavit nejvýznamnějších představitelů katolické inteligence.
Soudní proces dostal název „Proces se zelenou internacionálou“ a Jan Zahradníček v něm dostal trest 13 let vězení. Fyzicky slabý básník čelil tvrdým výslechům a byly mu odpírány léky, které skutečně potřeboval. Do toho se ve vězení dozvěděl, že dvě z jeho tří dětí zemřely po otravě houbami.
Po přímluvě Jaroslava Seiferta byl Zahradníčkovi v roce 1956 snížen trest o čtyři roky, a tak byl z vězení propuštěn v roce 1960. Domů se ale vrátil s ještě více podlomeným zdravím a zdrcený ze smrti dětí, které ani neměl možnost skutečně poznat. Po pouhých několika měsících na svobodě Jan Zahradníček zemřel dne 7. října 1960.
