Hlavní obsah
Věda a historie

Jana Husa známe jako mučedníka víry. V mládí si ale neodpíral ani světské požitky

Foto: Václav Brožík, Public domain, via Wikimedia Commons

Jan Hus před koncilem kostnickým od Václava Brožíka. Takto jej vnímáme, jako dokonalého bojovníka za pravdu boží. Hus byl ale také obyčejný člověk.

Jana Husa považujeme za jednu z nejvýznamnějších postav naší historie a dáváme jej za příklad dokonalosti – jako někoho, kdo ze svých zásad neuhne ani pod hrozbou smrti. I Jan Hus byl ale jen člověk.

Článek

Mládí Jana Husa

Vzhledem k významu, jaký Husovi přisuzujeme, o něm vlastně víme dost málo. Začít můžeme od toho, že si nejsme jisti ani datem jeho narození. Mlhavou představu máme o tom, že do školy chodil v Prachaticích a zpíval v jakémsi farním sboru. Netajil se tím, že mu vadilo i to, že za to byl málo placený. To je ale vzhledem k tomu, v jak chudých poměrech vyrůstal, celkem pochopitelné.

S tím však souvisí i další podstatná informace o jeho životě. Na kněžskou dráhu se nevydal z žádné mladické náboženské horlivosti, ale čistě ze zištných důvodů. O tom svědčí jeho známý výrok:

„Proto já vyznávám svou zlou žádost, že když jsem byl žáčkem, tehdy jsem myslel na to, abych se brzy stal knězem, a tak abych získal dobré bydlo a roucho a byl jsem lidem vzácný. Tuto zlou žádost jsem poznal, když jsem porozuměl Bibli.“

Nešlo o nic zvláštního, v jeho době se podobnou logikou řídilo mnoho mladých mužů ze skromných poměrů. Církevní kariéra byla totiž prakticky jedinou realistickou možností, jak se z nižších sociálních vrstev dostat výše a zajistit si život bez existenčních starostí. Těžko to lze proto Husovi vyčítat. Jde spíše o pochopení toho, že Jan Hus prostě nebyl člověkem víry a náboženským reformátorem odjakživa. Na takové zdánlivě jasné a banální věci často zapomínáme a redukujeme Husa do jediné podoby, což je logicky ohromným zjednodušením.

Zajímavou kapitolu z jeho mládí představuje účast na představení, které parodovalo mši. Přijímalo se pivo a polévka, falešný biskup jezdil na oslovi apod. Pikantní je, že později Jan Hus podporoval zákaz podobných parodických představení a své účasti na něm upřímně litoval.

Jan Hus na univerzitě

Čas vysokoškolských studií… i dnes lidé na toto období vzpomínají s láskou, neboť se v něm jejich život odehrává kromě přednáškových místností hlavně v hospodách, nočních klubech, na sportovištích apod. Za Jana Husa to nebylo jiné (samozřejmě v kontextu doby, fotbal rozhodně nehrál) a lze předpokládat, že Hus z řady svých spolužáků nikterak nevyčníval. Platí to mimochodem ani pro studijní výkony, byl studentem spíše průměrným.

Co přesně Hus prováděl už se asi nedozvíme, on sám na sebe prozradil, že se až přespříliš oddával hře v šachy a promrhal v ní mnoho času. Dokonce kvůli šachům „mnohokráte sebe i jiné k hněvu nešťastně popouzel“.

V roce 1393 ale prokazatelně utratil své poslední čtyři groše za odpustky. Proč přesně? O tom nám žádné svědectví nezanechal, pouze obecné vyjádření o tom, že v době svých studií patřil k „oné bláznivé rubrice. Co si pod tím kromě šachů představit? Víno, ženy, zpěv? Dost možná, ačkoliv s přesností se to asi již nikdy nedozvíme.

Až poté se Jan Hus seznámil s Viklefovým učením a proměnil se v toho Jana Husa, kterého symbolizuje třeba pomník na Staroměstském náměstí.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz