Článek
Jiřina Bohdalová
Jiřina Bohdalová se narodila v roce 1931 do rodiny truhláře a služebné. Právě její matka jí velmi brzy přivedla, coby ochotnická herečka, k divadlu. Odtud se již ve svých šesti letech dostala Jiřina Bohdalová před kameru v tehdy ještě němém filmu Pižla a Žižla na cestách. V době končící první republiky a začínajícího Protektorátu se objevila ještě ve filmech Zlatý člověk nebo Madla zpívá Evropě.
Po maturitě v roce 1949 začala pracovat jako učitelka na základní škole, ale současně se pokoušela o složení zkoušek na DAMU. To se jí povedlo až na potřetí. V té době se také seznámila s jejím prvním manželem, s nímž měla dceru, taktéž známou herečku Simonu Stašovou. Do jejího života ale také poprvé vstoupil komunistický režim.
Ještě, než se této kapitole života Jiřiny Bohdalové budeme věnovat více, pokračujme v popisu její úctyhodné kariéry. Seznam filmů a televizních inscenací, ve kterých účinkovala, je nesmírně dlouhý, a i vyjmenování těch nejvýznamnějších děl vydá na poměrně dlouhý odstavec. V 50. letech se objevila například ve filmech Dědeček Automobil, Florenc 13:30 nebo v psychologickém dramatu Dnes naposled. Z její ho tvorby v 60. letech nelze vynechat Noc na Karlštejně, Bílou paní nebo legendární Světáky. Z další dekády jsou to třeba filmy „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“, Ženy v ofsajdu či seriály Chalupáři a F. L. Věk.
Z 80. let zase patří do zlatého fondu českého filmu seriály Cirkus Humberto, Létající Čestmír a samozřejmě i animované pohádky jako Malá čarodějnice, Rákosníček, nebo o Chytré kmotře lišce. Z porevoluční tvorby stojí za zmínku třeba seriál Přítelkyně z domu smutku, film Fany nebo pohádka Nesmrtelná teta.
Jiřina Bohdalová a komunistický režim
Totalitní režim zasáhl do života Jiřiny Bohdalové v 50.letech, kdy jejího otce Františka Bohdala odsoudil na 15 let vězení za napomáhání emigraci bývalého člena Benešovy londýnské exilové vlády Ladislava Karla Feierabenda a přechovávání zbraní pro odbojáře. V roce 2016 převzala Jiřina Bohdalová posmrtné ocenění odbojové činnosti svého otce.
Františka Bohdala odsoudil soud 14 dní před svatbou jeho dcery a také krátce před narozením Simony Stašové. V těžké životní situaci proto v tuto dobu Jiřina Bohdalová poslala dopis tehdejšímu ministrovi Rudolfu Barákovi s žádostí o schůzku, který jí měl na pomoci k záchraně kariéry. Státní bezpečnost se toho snažila využít a získat Bohdalovou ke spolupráci, především pak k donášení informací na Jana Wericha. K tomu ale nikdy nedošlo, Bohdalová se označila nespolehlivou a jako takovou ji vyhodnotila i StB. V záznamech jí však bezpečnost vedla i nadále.
To bylo pro Bohdalovou po revoluci zdrojem problémů. Soud však jasně konstatoval, že Bohdalová je ve svazcích StB vedena jako agentka neoprávněně a neexistuje žádný důkaz o tom, že s StB skutečně spolupracovala. Naopak měla na normalizace s režimem další problém, neboť v roce 1970 svědčila na svatbě disidenta a spisovatele Pavla Kohouta a scénáristky a pozdější signatářky Charty 77 Jeleny Mašínové. Sestra Jiřiny Bohdalové navíc emigrovala do Švédska. I proto prakticky nebyla obsazovaná do filmů pro velká plátna, ale spíše do televizních inscenací nebo jako vypravěčka animovaných pohádek. Nad celou její kariérou se tak skutečně vznáší stín komunistického režimu, žádný důkaz však neukazuje na to, že by Jiřina Bohdalová překročila hranici vědomého napomáhání totalitnímu režimu, naopak, režim jí způsobil nejedno příkoří.
