Článek
Zavedení pravostranného provozu
Jedním z široce rozšířených mýtů spojených s dobou okupace a druhé světové války je to, že to byli právě Němci, kteří v Českých zemích zavedli pravostranný provoz. Je to ale pravda jen částečně. Československo už na tom totiž nějakou dobu pracovalo.
V roce 1926 se v Paříži konala mezinárodní konference o silničním provozu. Její potřeba byla vyvolána „potřebami neobyčejně zvýšeného mezinárodního ruchu automobilového“. Na této konferenci byly vytvořeny mezinárodní konvence zahrnující jednak zavedení dopravních značek, a jednak úmluvu o sjednocení jízdy vpravo.
Československo ratifikovalo smlouvu v 1930, nebylo ale dáno pevné datum zavedení pravostranného provozu. Původní sliby mluvily o roce 1935, k tomu ale nedošlo. Teprve v listopadu 1938 bylo rozhodnuto o zavedení k 1. květnu 1939. Na starosti dostal realizaci pozdější popravený premiér Alois Eliáš. Je ale pravdou, že celý proces zavádění jízdy vpravo okupace o něco urychlila.
Německá okupační správa nařídila realizaci změny okamžitě po okupaci 15. března. V celé republice neprobíhala změna najednou. Některá města měla pravostranný provoz hned od 15. března (Ostrava, Příbram, Písek a Mladá Boleslav), většina republiky od 17. března 1939 a v Praze byl kvůli tramvajovému provozu zaveden s mírným zpožděním, konkrétně 26. března 1939 ve 3:00 ráno.
Zákaz alkoholu za volantem
Alkohol za volant nepatří: na tomto tvrzení se pravděpodobně shodnou prakticky všichni. Ne vždy to bylo ale vnímáno tak jednoznačně a především, alkohol za volantem nebyl zakázán. Debata o zákazu alkoholu za volantem se vedla již nějakou dobu předtím, ke schválení jeho zákazu ale došlo 4. října 1960 s platností od 1. ledna 1961.
Dát si pivo před jízdou autem? Do roku 1960 zcela legálně
V době mezi schválením zákazu a začátkem jeho platnosti se média (v té době samozřejmě všechna vlastněná státem) předháněla v obhajování této převratné novinky a zdůrazňovala, že alkohol je jednou z největších překážek bezpečnosti silničního provozu. Úsměvné je pak to, že se jedním dechem dodávalo, že na západě pijí řidiči ještě více, než u nás (pravda je, že v mnoha západních zemích byl zákaz alkoholu za volantem zaveden až na konci 60. let).
V okamžiku, kdy se řidiči o změně dozvěděli, byli velmi často zmatení a zcela vážně se ptali na to, jak se mají při jízdě osvěžovat. V Československu se také objevil nový fenomén, „nealkoholické hospody“. Příliš úspěšný ale tento koncept nebyl.
Bezpečnostní pásy
Další novinkou, na kterou si museli řidiči zvyknout, byla povinnost používat na předních sedadlech bezpečnostní pásy. Toto nařízení začalo platit 1. ledna 1967. I v tomto případě zpočátku vyvolávalo silné kontroverze a odpor části řidičů. Argument, že pás může v případě nehody člověku zkomplikovat snahu dostat se z vozu, koneckonců občas slýcháme i dnes. Je však spíše úsměvný. Porovnání pravděpodobnosti toho, že nastane situace, kdy bude pás působit negativně s pravděpodobností toho, že bude působit pozitivně, je opravdu hodně jednoznačné…
V roce 1975 bylo potom přidáno nařízení, že povinné je používání bezpečnostních pásů i na zadních sedačkách, pokud jsou jimi ovšem vybaveny. V té době bylo na silnicích stále mnoho aut, které vzadu pásy vůbec neměly, a proto pokud si dnešní čtyřicátníci pamatují, že jako děti jezdili vzadu nepřipoutaní, je to naprosto klidně možné.
A když jsme u dětí: povinnost používání dětských autosedaček byla v České republice zavedena v roce 2006.
