Článek
Josef II. jako dítě osvícenství
První syn se císařovně Marii Terezii narodil 13. března 1741, nebyl jím nikdo jiný než budoucí císař Josef II. Marie Terezie porodila předtím tři dcery (dvě z nich však již byly v době Josefova narození po smrti) a příchod mužského potomka provázela velká úleva jeho rodičů i celé monarchie. Trůn měl následníka! Slavilo se v ulicích Vídně a vlastně po celé monarchii. Oddechl si pravděpodobně i papež, který císařovně do Vídně poslal svůj dárek: posvěcené pleny.
Dobu, do které se Josef narodil, charakterizoval nástup osvícenství a obecných společenských změn, které byly patrné v celé Evropě. Vrcholné baroko se svojí „vyšroubovanou“ religiozitou se již části vzdělanců začínalo lidově řečeno zajídat a výsledkem bylo právě osvícenství. Šlo o filozofický směr, který stavěl do popředí logiku a racionální myšlení spolu s humanismem. Z našeho pohledu šlo o významný krok na cestě k demokracii dnešního typu, byť k té zbývalo ujít ještě dlouhou cestu.
Velké změny vnímala i Marie Terezie (a její manžel možná ještě silněji) a již její vláda byla ve znamení některých významných reforem. Reforma školství, kterou dnes někdy trochu nesprávně popisujeme jako „zavedení povinné školní docházky“, je tou nejznámější. Skutečným reformátorem byl ale až její syn, Josef II.
Asi nejslavnější portrét Josefa II.
Marie Terezii i Josef II. byli představiteli tzv. osvícenského absolutismu. Byli sice ovlivněni ideály osvícenství (především pak Josef II.), stále ale vládli pevnou rukou. V případě Josefa II. lze dokonce říct, že měl doslova despotickou povahu. To však není v historii nic speciálního, celá řada významných osobností se v různých dobách hlásila s pokrokovým myšlenkách a dokázali vykonat mnoho pro společnost jako celek, zatímco v mezilidských vztazích se chovali násilnicky, rozkazovačně apod.
Reformy Josefa II.
Roku 1764 byl Josef II. korunován římským císařem a o vládu se dělil se svojí matkou. Jak to tak bývá, nešlo o žádnou idylku. Na celé řadě věcí se mezi sebou neshodli, šlo především o nadšení Josefa II. pro reformy, často poměrně radikální. Pod jménem hrabě von Falkenstein v té době jezdil po monarchii a seznamoval se s životem lidí, svým poddaných. Známá je scéna, kdy si zkouší orat. Ta se totiž dostala do francouzského tisku a vzbudila velké pozdvižení.
V letech 1770 až 1772 postihl české země velký hladomor způsobený kombinací špatného počasí a stavu země po tzv. sedmileté válce. V průběhu tohoto období zemřela v Čechách asi osmina všech obyvatel, často se udává číslo 250 000 – 500 000. Byl to právě Josef II., který se zasloužil o to, že byl vydán zákaz vývozu obilí a naopak, Rakousko uzavřelo smlouvy na dovoz obilí ze zemí jako byl Egypt. Josef II. také nechal otevřít vojenské sýpky a poskytnou lidem obilí.
Zlomem byl rok 1780, kdy Marie Terezie zemřela a Josef II. začal vládnou sám. Z pohledu českých zemí je potom důležitý následující rok 1781, kdy pro ně vydal patent o zrušení nevolnictví. Poddaným bylo umožněno se stěhovat nebo uzavírat sňatky bez nutnosti povolení od vrchnosti. Stále jim ale zůstávala povinnost roboty.
O necelý měsíc dříve přišel i tzv. Toleranční patent, který zajistil svobodu vyznání pro evangelíky i židy, pro které byly zrušeny mnohé omezení. Reforma církve pokračovala rušením mnohých klášterů, které byly v jeho očích zbytečnými institucemi. V provozu mohly zůstat jen ty, které se věnovaly i dalším činnostem jako je charita, provozování špitálů apod.
I když je se školskými reformami většinou spojována jeho matka, Josef II. ovlivnil školství velmi silně. Mezi zákony, které vydal, byl i ten, podle kterého nesměli chlapci nastoupit do učení a dívky jako služebné, pokud neměli výstupní list ze školy. Význam tohoto zákona spočíval v tom, že vznikla praktická spojnice mezi školní docházkou a uplatněním na trhu práce. Josef II. také v roce 1788 zrušil veřejné popravy.
Shrnutí
Josef II. byl jednoznačně velký panovník a jeho reformy významně ovlivnily tehdejší Rakouskou monarchii, kterou posunuly do nové historické epochy. I když lze některé Josefovy reformy byly sice občas považovány za předčasné, pravdou ale je, že pro celé Rakousko (české země nevyjímaje) bylo jeho panování prospěšné.
