Článek
Poutě a kolotočáři
Pod pojmem pouť si dnes většinou představíme prostor plný blikajících kolotočů a dalších atrakcí. Vznáší se nad ním dunění hudby i agresivní hlasy lákající k návštěvě té či oné atrakce. Chybět nesmí ani stánky se vším možným i nemožným zbožím, perníková srdce nebo cukrová vata. Prvopočátek však mají dnešní poutě v poutích historických, které vypadaly úplně jinak a měly také úplně jiný účel.
Již samotné slovo pouť poměrně jasně naznačuje, že šlo o průvody a procesí, které věřící podnikali k nějakému bodu s velkým náboženským významem. Většinou se jednalo o velké kostely, nebo jiná poutní místa. A protože člověk je od přírody tvor podnikavý, netrvalo dlouho a mnozí si uvědomili, že tolik lidí na jednom místě, znamená skvělou obchodní příležitost.
Kolem poutních cest a na jejich konci začaly vyrůstat nejrůznější prodejní stánky a své umění předváděli kejklíři, kouzelníci, komedianti a další. Takto vypadala ve svých počátcích třeba i slavná Matějská pouť. Tato světská část postupem času získala na vrch a z poutí se stávaly spíše trhy a slavnosti. Pojďme se teď podívat na to, kdy se na nich začaly objevovat pouťové atrakce a slavnosti začaly dostávat dnešní podobu.
V životě vesnice byla pouť vždy středobodem kalendáře
Kolotoče na poutích
Kolotoč, nebo také karusel je vynález, který spatřil světlo světa někdy v 18. století. Není úplně jasné, jestli to bylo ve Francii nebo v Německých zemích. Podstatné však je, že vynález se lidem zalíbil a rádi se na něm bavili. Úplně nejstarší dochovaný kolotoč najdeme v Německém Frankfurtu a pochází z roku 1780. Mnozí jistě vědí, že i v Praze máme jeden unikát, kterým je historický dřevěný kolotoč na pražské Letné vyrobený v roce 1892.
Z pohledu významu kolotočů pro poutě je samozřejmě důležitý okamžik, kdy se majitelé kolotočů naučili rychle je skládat a rozkládat, nebo ještě jinak, kdy tuto atrakci začali provozovat tzv. světští a obohatili jejím prostřednictvím zmíněné poutě. Jednalo se samozřejmě o 19. století.
Kultura světských
Již bylo zmíněno, že dnešní kolotočáři odvozují svoji identitu od nejrůznějších kejklířů a komediantů, kteří žili kočovným způsobem života a v průběhu roku objížděli poutě, jarmarky a jakékoliv další slavnosti. Není však bez zajímavosti, že pojem „světský“ (neboli světem jdoucí) měl původně významně širší význam. Označovali se tak totiž také nejrůznější dráteníci, brusiči nožů a jakékoliv další profese vyžadující být neustále na cestách.
V průběhu historie se společnost stavěla k těmto lidem různě. Velmi často naráželi světští na persekuci úřadů, vyhánění apod. V minulosti, stejně jako dnes, však světští naplňovali několik charakteristik, kvůli kterým nás dodnes fascinují. Tou první je předávání řemesla z generace na generaci. Snad žádné jiné povolání není tak pevně svázáno s rodovou tradicí jako kolotočáři. S tím souvisí i nesmírně významná role rodiny v životě světských. Prakticky zde neexistují rozvody a vzájemná pomoc v rámci širší rodiny je samozřejmost. Sociální solidarita se projevuje i tím, že každá větší společnost jako je narození dítěte či naopak úmrtí znamená, že se sjede celá rozvětvená rodina a její přátelé bez ohledu na to, jak daleko se její lidé právě nacházejí. Pro tradiční světské rody je nepředstavitelné, že by byl starý člověk odložen do domova důchodců, nebo dítě do sirotčince.
I velká Matějská pouť má prapůvod v náboženském procesí, které někdo pojal jako obchodní příležitost
Děti jsou považovány za přínos a požehnání, současně se však musí velmi brzy zapojit do pracovní činnosti rodiny. V rodinách také panuje striktní rozdělení rolí mezi ženy a muže. I tento popsaný životní styl samozřejmě prochází určitými změnami, které odráží moderní dobu. I tak se stále jedná o řemeslo, které si udržuje hodně ze svých tradic. V současné době jej však neohrožuje ani tak riziko rozpadu těchto rodinných vazeb jako spíš ekonomická realita. Zvyšující se ceny energií v kombinaci s nižším zájmem o pouťové atrakce vytváří poměrně silný ekonomický tlak. Rozhodně se také nejedná o práci lehkou. Konec pouťové sezóny znamená nutnost vrhnout se na opravy všech atrakcí a okamžitě plánovat sezónu další.
Závěr
Kolotoče a kolotočáři jsou nedílnou součástí české historie a kulturní identity. Jejich přítomnost byla vždy spojená s nejvýznamnější společenskou událostí celého roku. V dobách, kdy neexistovaly masové prostředky, také kolotočáři sloužili jako nositelé zpráv a novinek z dalekých krajů. V neposlední řadě představovali ideál svobodného života. Byla by škoda, kdyby měla tato tradice skončit.
