Článek
Starověk a počátky chovu divokých zvířat
Počátky chovu zvířat lze samozřejmě vystopovat až do pravěku. V této době šlo ale o domestikaci zvířat pro hospodářské nebo jiné praktické účely. Ve starověku k tomu potom přibyl chov divokých zvířat, jehož cíle byly jiné. Mohlo jít o symbol moci a postavení, případně o náboženské důvody.
Historii chovu jiných než hospodářských zvířat lze vysledovat až do doby před 4 000 – 5000 lety a známý je jak z Egypta či Mezopotámie, tak z Číny. Zvláště v Číně už měly tyto parky se zvířaty skutečně charakter zoologických zahrad, byť samozřejmě nebyly přístupné každému. Specifickým příkladem využití chovu exotických zvířat jsou potom gladiátorské hry ve starém Římě.
Za první zoologickou zahradu moderního typu je v Evropě považována ta ve vídeňském Schönbrunnu otevřená v roce 1790. Už stovky let předtím se ale chovu exotických zvířat věnovali evropští panovníci, ty české nevyjímaje.
Gladiátoři bojující se lvem v římském Koloseu. Chov exotických zvířat k těmto účelům je naštěstí dávnou minulostí.
Lvi českých králů
Lev se stal symbolem českých králů ve 13. století a je proto logické, že spolu s tím se tato zvířata na Pražském hradě také chovala. Svědčí o tom mimo jiné i dochovaná listina z roku 1280, v níž jakýsi benátský kupec upomíná krále Václava II., aby zaplatil za pár lvů. Ty si ale neobjednal sám Václav, nýbrž jeho matka Kunhuta, vdova po Přemyslu Otakaru II. Lvi ale v Praze prokazatelně byli.
Další podrobnější zprávy o chovu exotických zvířat máme až z doby vlády Karla IV. Ten obnovil fungování celého Pražského hradu, nějakou dobu zpustlého, včetně jeho zvěřince. Opět v něm nechyběli lvi, ale přibyli i exotičtí ptáci a dokonce i „velcí hadi“. Pravděpodobně šlo o krajty. Z této doby máme i zprávy o oficiální pracovní pozici tzv. levmistra, latinsky Custos leonum. Václav IV. potom přestěhoval své sídlo z Pražského hradu do tzv. Králova dvora, zhruba na místo dnešního Obecního domu. Stěhoval se i zvěřinec, který se navíc rozšířil. V Praze se tak objevili levharti, medvědi nebo tygři. Jako královské sídlo sloužil Králův dvůr do roku 1484 a potom zmizel i zvěřinec. Ještě předtím z něj v roce 1477 utekl lev, který potom v Praze dokonce zardousil dítě.
Jak často se chodil Karel IV. dívat na své krajty?
Vznik Královské zahrady a zvěřinec Rudolfa II.
V roce 1534 koupil Ferdinand I. velké pozemky v okolí hradu, vznikla Královská zahrada a své místo tam opět našel i zvěřinec. Své zlaté období samozřejmě prožil za vlády Rudolfa II., velkého sběratele umění a také zvířat. Ten měl zvěřinců dokonce několik, další např. v oboře Hvězda. Seznam jeho zvířat je opravdu dlouhý a některé druhy jsou vskutku unikátní.
Nechyběli samozřejmě lvi (oblíbencem císaře byl lev Mohamed), ale stejně tak choval Rudolf II. gepardy, levharty, velbloudy, vlky a řadu dalších zvířat, o nichž buď nevíme vůbec nebo máme jen popis typu „indiánský pták“. Velmi zajímavý byl např. nález kosterních pozůstatků dnes již vyhynulého doda mauricijského v Jelením příkopě na Pražském hradě. Některé prameny, byť neověřené, mluví i o slonovi nebo dokonce lidoopovi, pravděpodobně šimpanzovi nebo orangutanovi.
Dodo mauricijský, unikát ve zvěřinci Rudolfa II.
Rudolf II. se o zvířata dobře staral, některé pavilony byly dokonce vyhřívané. Např. ve lvinci zase nechyběla ani vyhlídková galerie pro návštěvy. A ještě jedna zajímavost: lvi na Pražském hradě měli i ošetřovatelky, nejednalo se jen o mužskou práci. Po nehodě, při níž byla levhartem roztrhána jedna návštěvnice, se péče o lvy ujala jistá Laurenciana Pylmannová a práci vykonávala dlouho a dobře.
Rudolfův zvěřinec samozřejmě nebyl určen prostému lidu, ačkoliv i obyčejným lidem se čas od času otevřel v rámci jakýchsi „dnů otevřených dveří“. Po Rudolfově smrti už zvěřinec jen chátral a zmenšoval se. Oficiálně nicméně vydržel vlastně až do 18. století. A první česká zoologická zahrada? Ta byla otevřena v roce 1904 v Liberci. To už je ale jiný příběh.
Zdroje informací: https://cit.vfu.cz/pohoda/zoo_historie.pdf
