Článek
Kdo byl Karel Svoboda
Karel Svoboda se narodil v roce 1912 ve Slaném do rodiny majitele sodovkárny a tam také prožil své mládí. Za mobilizace byl zařazen k hraničářskému pluku v Trutnově. Stejně jako mnoho jiných se poté odmítl smířit s Mnichovem a následným obsazením zbytku Československa. Přesto byla ale Svobodova pozice jiná: byl ženatý a jeho manželka čekala dítě (to nicméně dost možná vůbec nevěděl).
Putoval tradiční cestou českých vojáků, tedy přes Polsko do Francie, kde vstoupil do Cizinecké legie a po vypuknutí války byl zařazen do československé zahraniční armády. Karel Svoboda se zúčastnil bojů ve Francii a po její porážce byl evakuován do Anglie. Jako špičkový voják byl brzy vybrán pro doplňovací výcvik směřující k provádění zvláštních operací a absolvoval paravýcvik.
Operace Anthropoid
Po nástupu zastupujícího říšského protektora Heydricha se v Anglii začala plánovat jeho likvidace – operace Anthropoid. Major Karel Paleček, velitel výcviku mužů pro speciální operace, vybral pro tento úkol dvě jména: Josef Gabčík a Karel Svoboda. Podstatu úkolu jim sdělil přímo plukovník Moravec s tím, že nejprve absolvují doplňující výcvik výsadků. Při něm si ale Karel Svoboda poranil hlavu a musel být nahrazen. Josef Gabčík si vyžádal Jana Kubiše, a proto je dnes v každé učebnici jeho jméno namísto Svobodova.
Karel Svoboda, původní člen výsadku Anthropoid.
Pro Karla Svobodu se od té doby vyvíjel život velmi špatně. Nejprve se musel vyrovnat s faktem, že jej někteří spolubojovníci podezírali z toho, že zranění předstíral, aby se vyhnul akci. Nic takového není jakkoliv podloženo, Karel Svoboda byl stoprocentně připravený splnit svůj úkol.
Naprosto tragická zpráva jej zastihla v létě roku 1942. Adresu jeho rodičů v protektorátu využili členové výsadků Bioscop a Bivouac jako záchytnou. Někteří výsadkáři ale byli zajati gestapem, a to si přišlo i pro Svobodovi rodiče a jeho manželku. Všichni tři byli popraveni a jeho syn, kterého nikdy neviděl, byl dán na převýchovu do Německa. Jména se navíc objevila v novinách, které se dostaly až do Anglie, a Karel Svoboda toto všechno věděl.
Právě z tohoto důvodu nechtělo velení Svobodu zařadit do žádného dalšího výsadku, neboť se jeho velitelé báli, zda to psychologicky vůbec zvládne. Karel Svoboda ale neustále naléhal, a proto byl v květnu 1944 skutečně zařazen do výsadku Wolfram.
Brzký konec Svobodovy války a doba poválečná
Karel Svoboda byl do protektorátu vysazen 14. září 1944. Opět jej ale provázela smůla a po dopadu na zem nenašel ostatní výsadkáře. Nějaký čas se skrýval v lesích, ale 19. září byl zatčen německými četníky. Nejprve putoval na gestapo a poté do koncentračního tábora Flossenbürg. Na konci války absolvoval ještě pochod smrti, ale nakonec se dočkal ve velmi zbědovaném stavu osvobození americkou armádou.
Po návratu do osvobozeného Československa musel opět vyvracet nespravedlivé nařčení podezření, tentokrát ze spolupráce s gestapem. Dostal se kvůli tomu až k soudu, který jej však osvobodil. Z armády odešel a začal pracovat na Ministerstvu zahraničí. Zajímal se i o politiku a vstoupil do Lidové strany. S tím, jak komunisté začali obsazovat všechny podstatné posty, začal cítit hrozbu z jejich strany, a dokonce došlo k obnovení procesu týkajícího se jeho spolupráce s gestapem. V něm byl opět osvobozen, ale aby se uchránil od dalších podobných příhod, vstoupil do KSČ, a to hned po únorovém převratu. V té době byl ještě přijat i jako západní výsadkář.
V červnu 1948 se stala událost, která je asi největší skvrnou ve Svobodově životopise. Na Ministerstvo zahraničí zavolal Václav Knotek, také bývalý výsadkář. Původně chtěl mluvit s někým jiný, ale dotyčný nebyl přítomen, a proto si vyžádal k telefonu Svobodu s tím, že se s ním chce setkat. Knotek ale po únoru odešel a byl aktivní v protikomunistickém odboji. Svoboda proto ze strachu jeho telefonát ohlásil a StB mu nařídila, aby se s ním skutečně sešel. Během schůzky Knotka zatkla a ten se následně v cele otrávil ukrytým jedem.
Ani to ale režimu nestačilo, Svoboda byl vyloučen z KSČ a vyhozen z Ministerstva zahraničí. Začal tedy pracovat na letišti v Ruzyni. V roce 1953 potom podepsal s StB spolupráci, která ale byla po čtyřech letech ukončena, neboť byl hodnocen jako neaktivní a nepřinášející podstatné informace. Karel Svoboda potom žil v ústraní až do své smrti v roce 1982.
Závěr
Příběh Karla Svobody je fascinující, neboť ukazuje, jak může náhoda ovlivnit život jednotlivce. Pokud by byl Karel Svoboda skutečně do protektorátu vysazen, mohl být dnes národním hrdinou, resp. pravděpodobně by jím byl. Zranění ale způsobilo, že se jeho život ubíral úplně jiným směrem a stal se spíše smutným hrdinou a obětí okolností, jehož jméno je vnímáno minimálně zčásti kontroverzně. Je ale třeba si uvědomit okolnosti a kontext, v němž se jednotlivé události děly. Karel Svoboda byl vlastenec, který byl ochotný riskovat za Československo život, a i kvůli tomu přišel o celou svoji rodinu. I v dalším životě se snažil žít správně, byla to ale doba, kdy bylo extrémně složité vyváznout bez jediné poskvrny. I takové bylo 20. století.
