Článek
Kdo byl Franz Werfel?
Franz Werfel se narodil v roce 1890 v Praze. Stejně jako Franz Kafka či Max Brod patřil do skupiny německy píšících židovských autorů, povětšinou sdružených v tzv. Pražském kruhu. Jeho otec byl úspěšný obchodník a celá rodina patřila k praktikujícím, nikoliv však ortodoxním židům. Stejně silný vliv měla na Franze i jeho česká chůva jménem Barbora Šimůnková. Franz Werfel, byť německy píšící, byl proto českým vlastencem.
Za první světové války musel narukovat a sloužil v Haliči, netajil se nicméně svými pacifistickými názory. Na konci války se oženil s vdovou po Gustavu Mahlerovi, Almou. V následujících letech se živil psaním románů i poezie a s manželkou hojně cestoval. Za zmínku stojí jeho román Die vierzig Tage des Musa Dagh (u nás známý jako Čtyřicet dnů) z prostředí arménské genocidy. Tento román byl v roce 1934 v Německu zakázán na výslovnou žádost turecké vlády.
Na konci třicátých let, když už bylo jasné, že vzestup nacistů bude představovat pro židy obrovské nebezpečí, emigroval nejprve do Francie a posléze do USA. Právě ve Francii, v době vrcholící mnichovské krize, sepsal text, který je u nás asi vůbec nejznámější. V něm Evropu a svět burcoval k obraně Československa. Některé jeho části jsou dnes stejně aktuální jako v roce 1938, kdy je Franz Werfel psal. Jiné jsou již jen reliktem minulosti a nikdo nemá zájem je křísit k životu.
Franz Werfel vyfotografovaný v roce 1927.
Obhajoba Československa
Podívejme se nyní na několik pasáží ze zmíněného textu.
„Už týdny je malý český národ vystaven útokům tak nelítostným, tak prohnaným, tak cynickým, jaké dějiny doposud nepoznaly. Celá Evropa přihlíží a v očích má děs. Jak hadím pohledem ochrnutá se diplomaticky kroutí a svíjí, zapřísahá vraha, aby se smrtelnou ranou ještě počkal, žádá oběť, aby byla rozumná, a neuvědomuje si svou nesmírnou převahu, jak morální, tak materiální.“
- Tato část jako by nebyla psána v roce 1938 ale letos, jen by v textu nevystupoval český národ. Jako bychom se opět, stejně jako v roce 1938, báli využít své skutečné síly.
„Stále znovu lze na Západě zaslechnout otázku: „Kdo vůbec jsou ti Češi, kvůli jejichž životnímu problému se má znovu prolít oceán naší nejlepší krve? Je ten malý národ tak důležitý, aby kvůli jeho existenci byla znovu ohrožena existence celé bílé rasy? Je snad svrchovaně nezbytné bránit nový stát, který před mírovými smlouvami vůbec ještě neexistoval?“
- Ona věčná otázka: proč válčit za někoho jiného? Proč se nestarat sami o sebe? Protože existují situace, kdy se válce vyhnout nelze, lze ji jen odložit.
„…do země ze severu znovu a znovu vtrhávala válka a válečné hrozby. Hory na pokraji této země se tyčí jak vlnolamy a stojí v cestě cizím nárokům. Občas se ta imperialistická povodeň, bičovaná nejednou bouří, přes vlnolamy přelila. Zůstal po ní široký pás nemastné neslané nacionální naplaveniny. To jsou takzvaní sudetští Němci.“
- Zde už hraje Franz Werfel nepokrytě na nacionalistickou strunu. Se sudetskými Němci to bylo přece jen trochu jinak.
„Nebýt tragického zápasu Čechů za Evropu, čtyřiceti miliónům Francouzů a čtyřiceti miliónům Angličanů by dnes tváří v tvář stálo více než dvě stě padesát miliónů Germánů odhodlaných k válce. Nejspíš by ale Západ byl evropskou partii prohrál už před několika sty lety.“
- Werfelovo nekritické češství zde dosahuje vrcholu, když Čechy označuje za hráz, která po staletí bránila germánské rozpínavosti a uchránila i jiné menší národy střední a východní Evropy před pohlcením germánským elementem.
„Německý císař však sestavuje jedno „křižácké vojsko“ za druhým, aby s husity tvrdě zatočil. Dneska se tomu říká „intervence“, a bylo by lze pro srovnání dodat „fašistická intervence“ a nic by se tím nefalšovalo.“
- Takováto interpretace husitství je z dnešního pohledu poněkud naivní, ve své době ale byla populární. A je třeba říct, že v kontextu dobu vlastně i logická. Werfel nicméně jednoznačně přijímá Palackého narativ a označuje husitství jako vrchol českých dějin.
„Kdy konečně tisíceronásobně zahřmí jasná odpověď: Češi bojovali za naši věc, a ne teprve posledních dvacet let, nýbrž celá staletí. Jestli teď nebudeme s fanatickou rozhodností bojovat za jejich věc, zpečetíme tím náš vlastní zánik.“
- Zánik se nakonec naštěstí nekonal, je ale na místě si přiznat, že k němu tolik nechybělo. Ano, západ skutečně na konci třicátých let selhal. Zopakujeme si dnes tuto historickou chybu?
Franz Werfel zemřel ve Spojených státech v létě roku 1945.
Zdroje informací:
