Článek
Kdo byl rabbi Löw
Jehuda ben Becalel je někdy označovaný také jako Maharal a jeho skutečný život je dnes zmiňován především v souvislosti s velmi populární mystikou a tajemnem, ať již má podobu knih, filmů apod. Díky tomu je ale jeho skutečný život většině lidí prakticky neznámý. Kdo byl tedy člověk, jehož socha zdobí Novou radnici v Praze a jehož náhrobek je stále k vidění na Starém židovském hřbitově v Praze na Josefově? Rozhodně ne tím, jakého nám představil legendární film Císařův pekař a Pekařův císař.
Rabbi Löw se narodil v roce 1520 v polské Poznani do rabínské rodiny. Jenomže možné je i to, že se narodil v roce 1512 nebo 1513. Ani Poznaň vlastně není tak úplně jistá, další možností je německý Worms. Svůj rodokmen údajně dokázal sledovat až ke králi Davidovi a co víc, narodil se o tzv. pesachové noci, která je v židovské kultuře významná. Nejen jeho rodiče jej tak považovali za vyvoleného k vyšším cílům.
Rabbi asi představy rodičů naplňoval, protože se z něj stal nesmírně vzdělaný člověk a židovský učenec toho nejtěžšího kalibru. Byl považován za znalce Tóry, Talmudu a také židovské mystiky známé jako kabala. Byl autorem mnoha teologických, filozofických a také etických spisů. Ve středoevropské židovské komunitě zkrátka jméno rabbi Löw znamenalo hodně.
Rabbi Löw jako Pražan? Ale kdeže…
O podrobnostech ze života rabbiho Löwa ale příliš písemných záznamů nemáme, ani on sám o sobě příliš nepsal. Co ale víme? Dokážeme ho vystopovat ve zmíněném Wormsu, máme za to, že studoval v rabínských školách v Polsku i v Německu a víme, že ve věku pouhých 28 let se stal na celých dvacet let zemským rabínem a školním rektorem v moravském Mikulově. Kde je tady ale ta Praha, se kterou jej máme spojeného nejvíc?
Do prahy přišel až v roce 1573, tedy dvou dekádách strávených na Moravě a v době, kdy mu bylo 53 let, tedy jako poměrně starý muž, zvláště na svoji dobu. Původně zde založil talmudickou školu a vedl ji do roku 1584. Poté odcestoval, aby se po čtyřech letech vrátil. Další čtyři roky v Praze a v roce 1592 odjel do Poznaně, aby se stal polským zemským rabínem. Do Prahy se znovu podíval až v roce 1597, kdy mu bylo 85 (nebo 77). Ať již byl ale jeho přesný věk v tuto dobu jakýkoliv, byl vysoký.
Poslední období
Rabbi Löw byl tedy již starý a velmi vážený učenec a k jeho proslulosti možná přispěla i historka, jak se dokázal dostat až na audienci k císaři Rudolfu II. Stalo se tak v roce 1592 a tato návštěva je písemně doložena. Rabbi Löw se k císaři potřeboval dostat proto, že příliv židovských uprchlíků z východu i ze Španělska a Portugalska znamenal, že se proti Židům opět obrátí hněv většiny. Bylo proto potřeba vysvětlit vše císaři a požádat jej o ochranu.
Podle všeho si rabbi Löw počkal, až pojede císař kočárem a schválně vyvolal rozruch. Když císař zvědavě vykoukl, požádal jej o audienci a také ji dostal. Podle písemné zprávy zetě rabbihoa Löwa, Jicchaka Katz-Kohena, se císař kromě hovorů o kabale či alchymii mimo jiné zeptal na to, zda Židé jsou odpovědní za ukřižování Krista. Podle odpovědi měli Židé dostat císařovu ochranu nebo nikoliv. Rabbi odpověděl podobenstvím, které se císaři zalíbilo a ochranu Židům v Praze poskytl.
Jistě i proto se takováto osobnost v roce 1597, po svém definitivním návratu do Prahy, stala vrchním pražských rabínem. Funkci vykonával do své smrti v roce 1609. A Golem? Tahle pověst se objevila až v 19. století. Pokud ho tedy rabbi Löw nestvořil potají.
