Článek
Cesta k měnové reformě
Od roku 1939 u nás stejně jako ve většině evropských zemí existoval v souvislosti s válkou a posléze s poválečnou realitou zničeného kontinentu přídělový neboli „lístkový“ systém. Fakt, že v Československu trval ještě v roce 1953, nepředstavoval žádnou velkou výjimku, např. ve Velké Británii byl zrušen až v roce 1954 a pro některé speciální položky existoval ještě déle.
Československá situace byla ale přece jen specifická. Státní převrat v únoru 1948 otevřel cestu k centrálně plánovanému hospodářství, na kterou se země poté vydala. V několika vlnách probíhaly konfiskace půdy, výrobních provozů, firem atd.
Československá ekonomika se v té době potýkala také s problémem, který pro ni znamenala jednostranná orientace na těžký průmysl. Výsledkem byla situace, kdy bylo v oběhu výrazně více peněz než zboží, za které je lidé mohli utratit. Ekonomika nebyla zkrátka schopná generovat běžné spotřební zboží. Tuto komplexní situaci se komunistická vláda rozhodla vyřešit radikálním krokem v podobě razantní měnové reformy, při níž by si od obyvatel stáhla peníze. Její přípravu dostal na starosti ekonom Václav Hůla, jehož práce byla ovšem pod dohledem sovětských poradců.
Antonin Zapotocky, Public domain CC0, via Wikimedia Commons
Kdo byl Václav Hůla?
Václav Hůla se narodil v roce 1925. V prvních poválečných letech vystudoval Vysokou školu obchodní a začal se angažovat v Komunistické straně. Po únorovém převratu se podílel na čistkách na vysoké škole, tedy určoval „nespolehlivé“ studenty, kteří byli následně ze školy vyhazováni.
Po studiích začal pracovat na oddělení národního hospodářství pod prezidentskou kanceláří a jakožto schopný a politicky spolehlivý straník byl pověřen vedením příprav peněžní reformy.
V dalších letech zastával různé ekonomické a politické funkce v Komunistické straně či v aparátu vlády. Jakožto někdo, kdo se nijak neangažoval v procesu tzv. Pražského jara se v roce 1969 (a byl tudíž stále považován za spolehlivého) stal členem Ústředního výboru ÚV KSČ, poslancem Federálního shromáždění a několikrát i ministrem a místopředsedou vlád Oldřicha Černíka nebo Lubomíra Štrougala. Václav Hůla zemřel v roce 1983.
Průběh měnové reformy
Zákon o československé měnové reformě vstoupil v platnost 1. června 1953 a zaváděl následující poměry pro výměnu peněz. Jiné poměry platily pro peníze v hotovosti, jiné pro peníze uložené ve finančních ústavech.
Peníze v hotovosti měly být směňovány v poměru 5:1 pro částky do 300 Kčs 50:1 pro částky vyšší. Pro vklady platily poměry 5:1 (do 5000 Kčs), 6,25:1 (do 10 000 Kčs), 10:1 (do 20 000 Kčs), 25:1 (do 50 000 Kčs) a 30:1 pro vyšší částky. Jinými slovy, úspory občanů se přes noc prakticky vypařily. Poměry pro směnu byly vskutku drakonické a navíc: tzv. vázané vklady či státní dluhopisy ztratily hodnotu zcela a bez náhrady.
Jak již bylo zmíněno, měnová reforma vstoupila v platnost 1. června 1953, tj. v pondělí. Lidem byla oznámena předsedou vlády Viliamem Širokým v sobotu 30. května, tedy v době, kdy již byly obchody zavřené, a lidé tak neměli možnost peníze, o kterých věděli, že ztratí hodnotu, utratit. V té době nebylo samozřejmě ani možné vybrat si peníze z účtu v bankách. Většina lidí proto vyrazila do restaurací, kde utráceli alespoň za jídlo a pití.
Vláda oficiálně vysvětlovala provedení reformy bojem proti „spekulantům“ a reakčním živlům, skutečné příčiny však byly ty, jež jsou popsány výše. V tomto kontextu je také často zmiňován projev prezidenta Antonína Zápotockého z pátku 29. května, ve kterém ujišťoval obyvatelstvo o pevnosti měny a o tom, že žádná reforma nehrozí v době, kdy již letadla s novou měnou mířila ze Sovětského svazu do Československa. Pravdou je, že měnovou reformu tohoto typu samozřejmě nelze oznamovat předem a její problém asi tkvěl v jiných parametrech než ve způsobu oznámení.
Výše popsané neznamenalo, že by o měnové reformě nikdo nevěděl, především rodiny vysokých politiků byly o jejím provedením informovány a mohly se tak na reformu předem „připravit“…
Důsledky měnové reformy
Z mezinárodně-politického hlediska doplatilo Československo na měnovou reformu ztrátou členství v Mezinárodním měnovém fondu, jehož členem se stalo znovu až v roce 1990. Ještě významnější byla však bezprostřední reakce obyvatelstva. Během víkendu byla situace poměrně klidná. Hned v pondělí, kdy se s výměnou peněz začalo a lidé si poprvé skutečně uvědomili, že prakticky přišli o veškeré své úspory, ovšem vypukly protesty.
Ve městech započaly stávky, demonstrace a otevřené nepokoje. Nejsilnější protesty se konaly v Plzni, kde „škodováčtí“ dělníci dokonce zaútočili na radnici, z jejíž oken vyhazovali obrazy a busty Lenina, Stalina i Klementa Gottwalda. Podobně silné protesty se však konaly v mnoha dalších větších městech, v Praze, Ostravě či ve Strakonicích. V souvislosti s měnovou reformou tak musel režim čelit prvním masovým protestům od roku 1948 a jednalo se o první skutečně masové vystoupení obyvatelstva proti režimu.
Nepokoje byly potlačeny jednotkami policie, Státní bezpečnosti, Lidových milicí i armády a za protesty byly následně udělovány mnohaleté tresty vězení, pracovních táborů či nuceného vystěhování z měst do pohraničí. Tyto soudy však probíhaly utajeně, nebo minimálně bez mediální pozornosti. Důvod byl prostý: „dělnická strana“ nestála o to, aby bylo vidět, že proti ní povstali právě dělníci.
Československá měnová reforma z roku 1953 prakticky dokonala přeměnu ekonomiky na ekonomiku sovětského typu, tedy centrálně plánovanou. Reforma prakticky zlikvidovala živnostníky, kterým sebrala téměř veškerou hotovost. Současně pak poprvé vedla k masovým protestům lidí a mnoho historiků mluví o tom, že se v tuto chvíli definitivně zhroutilo nadšení z vlády Komunistické strany, která ztratila důvěru většiny obyvatelstva.
