Článek
Císař na smrtelném loži
Z Francie dorazil Karel do Prahy v dubnu. Kromě zdravotních potíží mu vrásky na čele dělaly i politické problémy. Došlo k papežskému schizmatu, kterého se Karel IV. velmi obával. Zabránit jeho vzniku nedokázal a na jeho vyřešení už mu nebyl vyměřen čas. Kromě toho začala v Čechách lidem znepříjemňovat život rostoucí inflace.
V posledním období života trápila Karla IV. dna, tedy zánětlivé onemocnění kloubů, které pro něj činilo pohyb velmi náročný a bolestivý. Možná se pak podílela i na pádu, který vedl ke zlomenině krčku. Typický problém, který není neobvyklý ani v dnešní době. Otec vlasti nebyl ani prvním ani posledním, u nějž právě zlomenina krčku znamenala skutečný začátek konce. Karel ulehl na lůžko a jako mnozí další, i on onemocněl zápalem plic.
Dne 29. listopadu 1378 odešel na věčnost největší panovník, jakého kdy země měla. Stalo se tak tři hodiny po západu slunce. Pro jeho okolí jistě nešlo o překvapení, konec byl nepochybně očekáván. Vzhledem ke Karlově významu ale i přesto způsobila jeho smrt určitě skutečný šok. Jako první dostal jeho tělo na starosti kněz, hned po něm to byli balzamovači. Ti tělo upravili do podoby, ve které mělo být na Pražském hradě vystaveno.
Pohřeb císaře
Císařovo tělo bylo tedy vystaveno v kapli královského paláce. Karel IV. měl na sobě plášť purpurové barvy a zlaté nohavice, ležel na polštářích a drahých látkách ve velké rakvi. Na hlavě měl pohřební korunu a po boku mu ležely meč, žezlo i královské jablko. Za rakví byly umístěny tři další koruny: ta císařská, lombardská a samozřejmě také česká. Nechyběly ani četné relikvie, jejichž sběratelem Karel IV. byl. Vystaveno bylo jeho tělo po dobu 11 dnů a po celou dobu za ním přicházeli lidé, aby se s ním naposledy rozloučili.
Karel IV. jako jej vnímáme dnes
Dne 11. prosince 1378 byly Karlovy ostatky umístěny na máry nesené třiceti konšely z radnic Starého a Nového města. Před nimi šlo 478 měšťanů, všichni v černém a se svící v ruce. Následovalo dalších 114 služebníků a koně, taktéž v černém, se zemskými erby. Za márami jela na koních vdova Alžběta Pomořanská, čtvrtá manželka Karla IV. spolu se svými dvorními dámami.
V průvodu byli také dva jezdci, jeden s taseným mečem, druhý s korouhví svaté říše římské. Dále zde byli představitelé církve, šlechta, studenti, zástupci cechů a mnozí další, celkem šlo o 7000 lidí. Na úplném konci potom jel Václav IV. se svým stočlenným doprovodem. Průvod se zastavoval v pražských kostelích a den zakončil na Vyšehradě. Tam zůstaly ostatky až do následujícího rána. Další noc strávilo tělo v kostele sv. Jakuba, poté v kostele Panny Marie u Křižovníků. Teprve 15. prosince se průvod vrátil ke katedrále, kde proběhl vlastní pohřeb.
Arcibiskup Jan Očko z Vlašimi sloužil zádušní mši, jejíž součástí byl unikátní rituál. Do katedrály vjelo 26 jezdců ve zbroji na koních s prapory a korouhvemi. Jako poslední to byl rytíř v černém, opět s taseným mečem, který mířil špičkou k zemi. Tyto předměty, koně i jezdci byli poté obětováni (jezdci samozřejmě jen symbolicky).
Zazněla řada proslovů a mluvil např. rektor univerzity Vojtěch Raňkův z Ježova, který údajně v tomto projevu jako první použil pojmenování „Otec vlasti“. Poté bylo tělo Karla IV. uloženo k věčnému odpočinku a začala nová éra Českého království.
