Článek
Erupce sopky Tambora
Tambora je aktivní vulkán na ostrově Sumbawa, dnes tedy leží v Indonésii, ale v 19. století byla tato část světa součástí tzv. Holandské východní Indie. Již v letech předcházejících osudnému roku 1815 dávala tato sopka světu na vědomí, že se chystá probudit. Občasné malé erupce byly však pouhou předzvěstí kataklyzmatického výbuchu, který probíhal od 5. do 15. dubna.
Během těchto deseti dnů vychrlila sopka do ovzduší více než 10 miliard tun horniny a objem lávy, který z ní vytékal byl až 125 kilometrů krychlových. Sopečný oblak vystoupal do výšky asi 50 km a výbuch byl slyšet až 1500 km daleko.
Fascinujících čísel spojených s výbuchem je ale ještě daleko více. Celková energie uvolněná při výbuchu odpovídala množství 170 000 hirošimských atomových bomb. Lodě ve vzdálenosti několika stovek kilometrů od ostrova Sumbava se ocitly v téměř úplné tmě, neboť je zahalilo mračno prachu. Samotný vrchol Tambory zcela zmizel a hora byla najednou o 1500 m nižší.
V bezprostředním okolí sopky Tambora zahynulo okamžitě více než 11 000 lidí a po několik let ve zdejší půdě prakticky nic nerostlo. V důsledku hladomoru zemřelo v Indonésii v dalších měsících na 80 000 lidí. Výbuch sopky Tambora je nejsilnější známou erupcí za posledních deset tisíc let, tedy v historické době (někdy se však zmiňuje ještě výbuch další indonéské sopky ve 13. století). Co ale věděli o explozi Evropané?
Evropa a výbuch Tambory
Prach ze sopečné erupce se pomalu rozprostíral nad celou planetou. I v Evropě si možná někdo všiml malého zeslabení slunečního svitu. Žádné velké téma to ale nebylo. Dělo se přece něco mnohem dramatičtějšího: Napoleon byl v červnu definitivně poražen u Waterloo a bylo třeba najít a zajistit nové uspořádání Evropy. Koho by zajímala erupce nějaké sopky v oblastech, o kterých většina lidí nikdy neslyšela? Jenomže by to bývalo význam mělo, a velký.
Již na jaře roku 1816 začalo být zřejmé, že se něco děje. V Evropě i severní Americe bylo jaro extrémně chladné. V New Yorku sněžilo ještě 6. června a u nás jen o asi dva týdny dříve. Rok 1816 je nazýván rokem bez léta. Kronikáři v Čechách a na Moravě zaznamenali, že 8. června začal déšť, který trval prakticky nepřetržitě osm týdnů. Do toho byla zima a foukal silný vítr.
Výsledkem byla katastrofální neúroda. Její vliv byl navíc znásoben vyčerpáním kontinentu z dlouhých napoleonských válek. Ceny potravin rostly raketovým tempem a například cena obilí na pražském trhu se mezi lety 1815 až 1817 ztroj až zečtyřnásobila. Pohled do kronik ukazuje, jak katastrofální situace vlastně byla. Například kronika vesnice Oldřichov mluví o tom, že se zcela běžně jedl osolený vývar ze sena. V celé Evropě také významně klesl počet koní, kteří byli poráženi na maso. Je obtížné vyčíslit, kolik obětí rok bez léta v Evropě měl. Šlo každopádně o stovky tisíc těch, kteří zemřeli přímo na podvýživu nebo v důsledku nemocí způsobených nedostatečnou výživou.
Červené oblasti na mapě značí, kde se vytvořila vrstva sopečného popela, čísla říkají, jakou měla v jednotlivých oblastech tloušťku
České země byly zasaženy poměrně těžce, tím nejhorším si však prošla západní Evropa. I z Čech, stejně jako z celé Evropy však v důsledku hladomoru, který se v menším opakoval i v roce 1817, začali lidé hromadně odcházet do Ameriky. Šlo o první z několika migračních vln.
Temné varování?
Ve své době dávali lidé katastrofální neúrodu způsobenou extrémním počasím do souvislosti spíše s kometou, která byla z Evropy viditelná v letech 1811-1812. Souvislost erupce sopky Tambora v roce 1815 se situací v Evropě v letech 1816 a 1817 byla plně odhalena až v pozdějších desetiletích díky pokrokům v chápání procesů v atmosféře.
Z dnešního pohledu je důležité především to, že pokles průměrné globální teploty v důsledku odstínění části slunečního záření sopečným prachem byl asi 0,7 stupně. I takto zdánlivě malá změna způsobila na některých místech planety zcela zásadní změny, které sice neohrozily lidstvo jako takové, ale i tak měli na svědomí stovky tisíc životů. Je to varování i pro nás.
Zdroje informací: https://cp.copernicus.org/preprints/cp-2016-22/cp-2016-22.pdf
