Článek
Monstrprocesy se týkaly i mladistvých
Pokud mluvíme o politických procesech z 50. let, většinou máme na mysli ty nejznámější. Typicky jde o procesy s Miladou Horákovou nebo Rudolfem Slánským. V jejich stínu zůstávají ale mnohé další, které si s nimi v ničem nezadaly. Jedním z nejvýraznějších procesů tohoto typu byl případ „Stříteský a spol.“, probíhající na podzim roku 1950 v Litomyšli. Tento proces postihl desítky středoškolských studentů, z nichž mnozí byli nezletilí, a stal se ukázkovým příkladem toho, jak byl celý soudní aparát využit k zastrašení mladých lidí a zničení životních perspektiv mnoha z nich.
František Ambrož Stříteský a studenti z Litomyšle
Ústřední postavou celé kauzy byl František Ambrož Stříteský. Byl to katolický kněz a rektor piaristické koleje v Litomyšli. Stříteský byl respektovanou autoritou, a velmi oblíbeným pedagogem, který měl ke studentům místního gymnázia velmi blízko. Právě jeho přirozený vliv na mladé lidi a jeho neskrývaný odpor ke komunistické ideologii z něj učinily v očích Státní bezpečnosti nebezpečného nepřítele.
Na začátku celého procesu byl v roce 1949 nesouhlas studentů gymnázia v Litomyšli s tím, aby se Junák, tedy český Skaut, organizačně podřídil nově vzniklému Československému svazu mládeže. Někteří z nich proto zorganizovali akci, která spočívala v tom, že byl šířen leták, v němž bylo uvedeno zhruba následující:
„Pokud také nesouhlasíte, vyjádřete to tím, že do školy přijdete s bílým špendlíkem na klopě.“
Dopis byl konspiračně podepsán šifrou ATA, což je turecky „otec“. Právě pod tímto jménem je někdy celá kauza připomínána.
František Ambrož Stříteský má v Litomyšli pamětní desku.
K ničemu dalšímu akce nevedla, následné obvinění z „teroristické“ a „protistátní“ činnosti byly samozřejmě zcela vyfabulované. Dva studenti ze skupiny, která akci zorganizovala potom „spáchali“ ještě jeden „zločin“. Roztrhali totiž portréty Stalina a Gottwalda a spláchli je do záchodu. Všiml si toho bohužel školník, udal to řediteli a netrvalo dlouho a studenti Jan Pech a František Snopek byli zatčeni Státní bezpečností. Při prohlídkách u nich potom byli objeveny dopisy a vzkazy dalších spolužáků, které zrovna neoplývaly láskou ke komunismu: proces byl na světě.
Celkem bylo zatčeno 24 středoškoláků a s nimi i zmíněný František Ambrož Stříteský, kterému byla napasována role hlavy spiknutí. Celý vykonstruovaný proces se následně dostal k soudu, kde zaznívaly i návrhy na tresty smrti. K tomu naštěstí nedošlo, ale František Ambrož Stříteský odešel s trestem 25 let. Studenti, z nichž bylo devět nezletilých, si vyslechli rozsudky trestů v délce několika let, souhrnně šlo o tresty v celkové délce 220 let. Tyto roky potom studenti strávili ve věznicích i pracovních táborech.
Po propuštění potom nemohli studovat a bylo jim umožněno pracovat pouze v dělnických profesích. Rektor Stříteský se z vězení dostal po amnestii v roce 1960, poté mu byla významně omezena možnost vykonávat kněžské povolání.
A aby toho nebylo málo, když se v roce 1991 mnozí z tehdejších studentů sešli, aby prodiskutovali možnost napomoci orgánům ve vyšetřování tohoto komunistického zločinu, jeden z nich, Rudolf Mráz, byl ráno poté nalezen mrtvý pod okny. Závěr vyšetřování zněl „sebevražda v opilosti“ – všichni ostatní účastníci setkání něco takového kategoricky vylučují…
