Článek
Svaz české mládeže
S tím, jak byla v roce 1945 postupně osvobozována různá území Československé republiky, byly zakládány i nové mládežnické organizace. Celkem na našem území vznikly v době od ledna do května 1945 tři, čtvrtá potom v roce 1947. Všechny měly jedno společné: byly pod kontrolou KSČ. Obecně bylo samozřejmě logické, že zde byla snaha nahradit nechvalně známé protektorátní Kuratorium pro výchovu mládeže Emanuela Moravce. Komunisté ale přesně věděli, co dělají a jimi zakládané organizace si samozřejmě kladly za cíl i politické působení na mladé lidi.
Jednou ze zmíněných organizací byl Svaz české mládeže. Ten vznikl hned v první polovině května 1945, jeho první veřejnou akcí byla manifestace na pražském Staroměstském náměstí dne 5. června 1945. Do Svazu české mládeže byly postupně integrovány další a další mládežnické spolky, typicky třeba Junák, tedy český Skaut (k tomu došlo v září 1945). Stavby mládeže, o které nám jde především, jsou potom produktem roku 1946.
Co byly Stavby mládeže?
V listopadu 1946 schválil výkonný výbor Svazu českého svazu mládeže podporu pro brigádní práci svých členů na stavbách. Reálně vyrazili mladí brigádníci do práce poprvé v únoru 1947. Stavbou, na které se dobrovolně účastnili, byl projekt bytových domů v Mostě a Litvínově. Činnost Svazu se neomezovala jen na Čechy, brigády se konaly i na Slovensku. Prvním projektem byla rekonstrukce obce Baláže, která byla v době Slovenského národního povstání vypálena kvůli tomu, že její obyvatelé poskytovali pomoc partyzánům.
Socha věnovaná budovatelům Staveb mládeže dosud stojí v Litnínově.
Komunistický režim chtěl tímto způsobem především demonstrovat nadšení mládeže pro budování socialistické společnosti. Projekty, na kterých brigádníci pracovali, si proto získaly označení Stavby mládeže. V průběhu následujících let mezi ně patřily třeba nové Lidice, ostravské sídliště Poruba, Slapská přehrada nebo chemička Kaučuk v Kralupech nad Vltavou. Seznam staveb byl samozřejmě mnohem delší, to jsou ale ty nejvýznamnější.
Po roce 1948 začaly být každopádně Stavby mládeže fungovat ještě častěji. Na začátku padesátých let je ovšem stranické vedení omezilo. Brigádníky nasměrovalo spíše do pohraničí a na menší stavby. Stále se však jednalo o dlouhodobé a masové brigády. Brigádníci tvořili většinu pracovníků. V letech 1951-1952 pracovalo na brigádách tohoto typu na 50 tisíc lidí. Zlatý věk „Staveb mládeže“ skončil v roce 1958, kdy se zavedl systém, v němž se stavební firmy domlouvaly s „mládežníky“ přímo a poskytovaly jim zázemí.
V této podobě přetrvaly Stavby mládeže prakticky až do roku 1989, byť v 70. a 80. letech se již ani zdaleka nejednalo o tak masovou věc. Stavby mládeže byly zkrátka projevem doby, mladí lidé na ně jezdili dobrovolně, jejich práce byla prospěšná, ale jako všechno ostatní, i ony byly součástí systému, který je využíval k propagandě mířící dovnitř i navenek.
