Článek
Hladový konec války
Již v roce 1917 bylo jasné, že pro Rakousko-Uhersko se situace na bojištích nevyvíjí vůbec příznivě. A o mnoho lepší to nebylo ani v zázemí. Neustále narůstaly potíže se zásobováním a s distribucí potravin. Špatná úroda, nedostatek mužů na zemědělské práce i přetížená infrastruktura, na níž měly prioritu vojenské transporty: to vše způsobovalo, že v českých zemích se situace stávala doslova kritickou. Označení hladomor není nijak přehnané.
Není proto divu, že civilní obyvatelstvo začalo protestovat a od jara 1917 se stávaly masové demonstrace poměrně běžným jevem. Praha, Ústí nad Labem, Ostrava, Plzeň, Kladno, Mladá Boleslav… všude tam se lidé dožadovali větších přídělů. Většinou se ale dočkali pravého opaku a příděly byly ještě dále snižovány. Některé demonstrace končily tragicky, např. v Prostějově skončily protesty střelbou do davu a zemřelo 23 lidí. Něco podobného se mělo bohužel opakovat i v Plzni.
Plzeňské demonstrace
Rok 1918 už byl z hlediska zásobování potravinami doslova kritický. V Plzni to nebylo jiné a první masové demonstrace proběhly hned v lednu. Lidé při nich požadovali zvýšení přídělů potravin. V souladu s výše uvedeným se ale v dubnu dočkali jejich dalšího snížení. Rakousko-Uhersko se již nacházelo ve stavu kolapsu. Není bez zajímavosti, že v této době už začaly propukat vzpoury i v armádním prostředí, např. známá vzpoura v Boce Kotorské. Vše směřovalo ke katastrofě, v Plzni i jinde.
V květnu se situace v Plzni začala vyhrocovat. Nejprve se konaly masové demonstrace u příležitosti 1. května, které se nepříliš překvapivě brzy zvrtly v demonstrace protiválečné. O dva týdny později, konkrétně 16. května demonstrovali Češi. Datum to nebylo náhodné, jednalo se o výročí položení základního kamene Národního divadla. Do demonstrací tedy přibyl ve větší míře i národnostní prvek, který se ovšem objevoval již předtím.
V červnu už do Plzně přestaly potraviny proudit prakticky úplně. To jediné, co bylo k dispozici, byla jakási chlebová náhražka, před kterou ovšem samotné státní úřady varovaly jako před potravinou zdraví škodlivou. Mouky přišla do Plzně v první polovině června jen pětina slibovaných dodávek a 19. června bylo oficiálně vyhlášeno, že dodávky chleba jsou zcela zastaveny. V tuto chvíli již ale lidé v Plzni skutečně neměli co jíst a stalo se to, co se asi stát muselo.
Plzeňský sklad potravin, kde vypukly násilnosti vedoucí ke smrti šesti dětí
Plzeňský masakr
V plzeňské Prokopově ulici se shromáždilo několik stovek žen, často s dětmi a dožadovaly se přídělů chleba. Když jim bylo oznámeno, že chleba zde neseženou, byl překročen bod zlomu. Ženy napadly vůz s moukou. Nepokoje se potom rozšířily do celého města, lidé rabovali ty poslední zbytky potravin, které ve skladech (včetně těch určených pro ozbrojené složky) nebo obchodech ještě zbyly.
Policie a četnictvo se pokoušelo rabujícím zabránit v rozebírání zásob, ovšem se střídavými úspěchy. Byla proto povolána armáda, konkrétně 69. pěší pluk, který byl tvořen vojáky maďarské národnosti. Matky posílaly jídlo rabovat děti, neboť myslely, že na děti vojáci střílet nebudou. Velký dav tvořený především dětmi proto kolem šesté hodiny večer „operoval“ u plzeňských pekáren (roh Koterovské a Barrandovy ulice), kde se úspěšně pokusil ukořistit vůz s moukou. Nejen děti nabíraly mouku a nosily jí svým rodičům. Přivolaní policisté se je snažili odradit, ale začaly na ně pršet kameny.
Najednou se ale na scéně objevilo asi 50 maďarských vojáků pod velením poručíka Oskara Wurfela, plzeňského Němce, jehož otec měl ve městě také obchod. Na jeho rozkaz začali vojáci do dětí pálit. Vypáleno bylo celkem 300 ran a zůstalo po nich šest mrtvých dětí, resp. jedno mrtvé dítě bylo mrtvé ihned, pět dalších zemřelo v nemocnici. Ve všech případech se jednalo o chlapce, nejmladšímu bylo deset let, nejstaršímu osmnáct. Jejich jména byla: Jaroslav Vališ, Václav Havlíček, Karel Hovora, Jaroslav Kolář, František Veverka a Josef Vogl. N2kolik dalších dětí bylo zraněno.
V dalších dnech se konal pohřeb chlapců, který se opět změnil v silné protesty. Plzeňští politici prohlašovali, že o zásah armády nežádali, neboť policie a četnictvo mělo situaci pod kontrolou. Nikdy ale nedošlo k oficiálnímu vyšetřování a nikdo nebyl za incident potrestán. Oskar Wurfel byl převelen na frontu, je ale otázka, do jaké míry to souviselo s plzeňským masakrem.
Plzeňské události z června 1918 dokládají, v jaké zoufalé situaci se Rakousko-Uhersko a jeho obyvatelé na konci první světové války nacházeli. Památku zastřelených dětí dnes v Plzni připomínají tři pamětní desky.
