Článek
Konec války nejen v Novém boru
Po podpisu mnichovské dohody v září 1938 byl okres Česká Lípa odtržen od Československa a připojen k Říšské župě Sudety. V květnu 1945 se situace místních obyvatel zcela změnila. Z příslušníků nadřazeného a protěžovaného národa se najednou stali poražení. Již 17. května byly Němcům zrušeny veškeré výhody a jejich potravinové dávky se smrskly na ty, které byly za války přiděleny Židům. Němci museli také nosit na rukávech bílé pásky, platil pro ně noční zákaz vycházení, zákaz vlastnictví rozhlasu, používání hromadné dopravy apod.
Po zavedení uvedených opatření rychle následovalo znárodňování podniků v majetku nespolehlivých osob, tj. především Němců a v červnu byly potom oficiálně posvěceny tzv. mimořádné lidové soudy. Ruku v ruce s tím však šly excesy, jejichž pachatelé se ani nesnažili předstírat, že se chovají dle platných zákonů (již tak velmi benevolentních k vykonávání spravedlnosti či „spravedlnosti“ na Němcích). Tak tomu bylo i v Novém Boru na Českolipsku.
Poprava německých obyvatel
Psal se 2. červen 1945, když do Nového Boru dorazili příslušníci 47. pěšího pluku Československé armády z České Lípy pod velením podplukovníka Josefa Sekáče. Ti na několik hodin rozpoutali lynč německého obyvatelstva. Zadržení Němci byli biti až do bezvědomí, poté probráni k vědomí a mučení pokračovalo. Nakonec bylo osm lidí ve věku 25 až 79 let včetně dvou žen popraveno a jejich těla byla ponechána na náměstí, kde ležela ještě několik dní. Celkem 23 dalších zadržených osob bylo s celým příbuzenstvem vykázáno do Německa. Soud? Žádný neproběhl, ani formálně. K osmi obětem si můžeme potom připočíst i místního podnikatele Alberta Rachmanna, který se pokusil o útěk a byl přitom zastřelen. Devátou pravděpodobnou obětí byl primář novoborské nemocnice Alfreda Trägera, který během zmíněného transportu zmizel a o jeho osudu není nic známo. Z těchto devíti lidí byli jen dva členy NSDAP (Albert Rachmann a Alfred Träger).
V nedalekém Sloupu a Janově se o dva dny později schylovalo k podobné popravě, která se měla tentokrát týkat 11 lidí německé národnosti. K té ale nedošlo, protože včas zasáhl velitel místní posádky Rudé armády.
Kontroverze přetrvávají
V roce 2006 vztyčili potomci a příbuzní Alfreda Trägera se souhlasem radnice Nového Boru pomník, který události z června 1945 připomíná. V následujících letech se stal pomník předmětem vášnivých debat. Do diskuse se zapojili i politici na celostátní úrovni. Např. Miloš Zeman se v roce 2010 vyslovil proti bourání pomníku s tím, že by měl být však upraven, aby na něm nebyla jména dvou zmíněných příslušníků NSDAP a SS.
V Novém Boru stojí pomník dodnes s tím, že vedení Nového Boru odmítlo jeho zbourání s následujícím prohlášením:
„Nechme mrtvé odpočívat v pokoji. Odstranění pamětní desky by nikomu bolest nevyléčilo, naopak by způsobilo jen novou bolest pozůstalým. Památník chápeme také jako symbol usmíření Čechů a Němců ve společné Evropě.“
S tímto prohlášením snad lze již nyní, po osmdesáti letech, kdy máme od událostí dostatečný odstup a nikdo z nás nebyl jejich účastníkem, bezezbytku souhlasit.
