Článek
Židé v Praze
Přítomnost Židů v Praze je doložena již od 10. století a od té doby prakticky neustále tvořili Židé komunitu, která se významně podepsala na celém pražském kulturním dědictví. Odpovídá to koneckonců tomu, že pražská židovská komunita je jednou z nejstarších v celé střední Evropě. Nelze ale pominout nejen to, že jejich postavení nebylo stejně jako jinde v Evropě po většinu historie rovnoprávné, mnohdy se proti nim obrátilo přímé brutální násilí ostatních obyvatel.
Pomineme-li období holocaustu, který byl iniciován jinde, tou nejhorší a nejstrašnější kapitolou historie židovské komunity v Praze a vlastně na celém území dnešního Česka bylo jaro 1389. Nejhorší pogrom v naší historii vešel do historie jako „krvavé Velikonoce“.
Krvavé Velikonoce
I v Praze žili Židé v ghettu, konkrétně od roku 1215 po Čtvrtém lateránském koncilu, který z nich udělal hlavní viníky smrti Ježíše Krista. A obětními beránky nebyli Židé naposledy. V době, kdy Evropu kosily morové epidemie, byli to právě Židé, které většinová společnost z epidemií obviňovala. Pogromy tehdy nebyly v Evropě bohužel nic výjimečného. A nevyhnuly se ani Praze. Je poměrně známou věcí, že pogromy toleroval nebo dokonce předem povoloval i Karel IV. A také na nich vydělával. Není asi lepší ukázka toho, že idealizovat si „Otce vlasti“ dle dnešních standardů opravdu nelze. Ale zpátky do Prahy.
V době Karla IV. se nicméně pogromy pražských Židů nedotkly, v jeho sídelním městě byli i oni pod jeho ochranou (což se ovšem netýkalo Norimberku a dalších měst). Na Velikonoce roku 1389 už ale Karel IV. nežil. A co víc, král Václav IV. nebyl v tu dobu v Praze.
Jak to všechno začalo už asi nikdy nezjistíme. Na Boží hod velikonoční, tedy 18. dubna 1389, šel Prahou kněz a mířil za umírajícím, kterému měl poskytnout poslední pomazání. V ulicích po něm ale měl někdo hodit kámen a současně přitom poškodit kříž, který nesl. Kněz se okamžitě vydal na Staroměstskou radnici a nahlásil, že to byli Židé. Nenásledovalo žádné vyšetřování, rovnou bylo ale zatčeno několik Židů.
A zatčením to teprve začalo. Rozzuřený dav potom vyrazil do ghetta a začal řádit. Domy byly zapalovány, rabovány a prchající obyvatelé vražděni. Nezáleželo na tom, zda se jedná o muže, ženy či děti. Na konci dne ležely v ghettu tři tisíce mrtvých lidí. Tato děsivá bilance činí z tohoto pogromu ten nejhorší v dějinách českých zemí. Mimochodem, jednou z obětí byl i otec Avigdora Kary. Jestli vám to jméno nic neříká, pak vězte, že právě jemu patří nejstarší dosud stojící náhrobek Starého židovského hřbitova.
Když se Václav IV. do Prahy vrátil, nařídil navrácení vyrabovaného majetku. Ten již ale většinou nebylo komu vracet, neboť většina Židů byla mrtvá. A tak tento majetek, resp. jeho podstatnou část, zkonfiskovala královská pokladna. Žádné vyšetřování nebo potrestání viníků nenásledovalo. Prostě dalších pogrom, kterých byly v té době v Evropě stovky…
