Článek
Velká pardubická a její slavná historie
Věděli jste, že první překážkový dostih se jel už v roce 1874? Mezi zakladatele tohoto podniku patřili i členové rodiny Kinských, proč zmiňujeme právě je? K tomu se brzy dostaneme. V tuto chvíli je důležité, že se z Velké pardubické stal dostih velkého věhlasu a vítězství v něm mělo stále větší a větší váhu. A i když bylo čas od času nutné jeho pořádání přerušit, konkrétně v době světových válek, koná se dostih dodnes a patří k největším sportovním událostem roku. Velká pardubická má také své kritiky, není ale naším cílem pouštět se zde do obecné debaty o koňských dostizích. Nás zajímá něco úplně jiného.
Kdo byla Lata Brandisová?
V roce 1895 se hraběnce Johanně Schäfferové a hraběti Leopoldu Brandisovi narodily dvě dcery, dvojčata. Jejich jména byla Kristina a Immaculata, páté a šesté dítě tohoto šlechtického páru. V tuto chvíli se dostáváme k rodině Kinských, neboť prarodiče dívek pocházeli právě z této rodiny. Po kom asi Immaculata přezdívaná Lata zdědila lásku ke koním?
Rodina se věnovala chovu koní a Lata je milovala. Koně nadšeně trénovala a také na nich jezdila. V roce 1916 se dokonce zúčastnila v Pardubicích dostihového závodu, což v té době nebylo ani zdaleka běžné a šlo o hodně závažné narušení společenských norem. Lata ale spadla a utrpěla lehká zranění. Jako by tento pád signalizoval těžkosti, které ji i rodinu čekají.
Její bratr Mikuláš padl na frontě a konec války přinesl rozpad monarchie, vznik Československa a zavádění jeho zákonů. Mezi ty patřily pozemková reforma a zrušení šlechtických titulů. Život rodiny se tak hodně změnil. I tak ale Lata mohla u koní zůstat.
Lata Brandisová a klisna Norma
Lata a Velká pardubická
V době První republiky závodila Lata v dámských dostizích se střídavými úspěchy. Zlom potom přišel v roce 1926. Lata totiž dorazila na návštěvu ke vzdálenému příbuznému jménem Zdenko Radslav Kinský. Ten byl shodou okolností předsedou československého Jockey Clubu a když se Lata rozhodla, že se stane první ženou na Velké pardubické, měla mocnou oporu.
Dostat se do závodu pro ni nebylo snadné. Její soupeři (většinou armádní důstojníci) proti jejímu startu vehementně protestovali. Jejich argumentem bylo, že soutěžit se ženou je proti jejich důstojnické cti. Nelze se ovšem nezeptat: nešlo náhodou alespoň částečně o strach z toho, že je žena porazí?
Zdenko Radslav Kinský každopádně požádal o radu britský Královský Jockey Club, největší autoritu v dostihovém sportu. Britové odpověděli jasně: startu ženy by nemělo nic bránit. Jedinou podmínkou je oddělená šatna. V roce 1927 se tak Lata Brandisová zúčastnila jako první žena Velké pardubické. S klisnou Nevěstou skončila pátá.
Po dvouleté pauze se potom stala Lata pravidelnou účastnicí Velké pardubické. V roce 1934 dosáhla s klisnou Normou svého nejlepšího umístění a skončila druhá. Dostihy měly v té době jeden základní motiv: pravidelně je vyhrávali koně z německých chovů. A to se u nás líbilo málokomu. Také hrabě Kinský, který byl českým vlastencem, by tomu rád učinil přítrž. Nejprve i on podlehl myšlence, že Norma je sice kůň na vítězství, ale potřebuje mužského žokeje. Omyl a žádné vítězství se nekonalo. V roce 1937, tedy v době, kdy už se pomalu schylovalo ke skutečné válce s Německem, se na start opět postavilo duo Lata Brandisová a Norma. Výsledkem bylo historické vítězství první ženy ve Velké pardubické a především: porážka Němců!
Válka a doba poválečná
Zdenko Radslav Kinský patřil k těm představitelům šlechtických rodů, které protestovali proti odtržení pohraničí a jednoznačně se postavili za Československo. A Brandisovi to měli stejně. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat: nucená německá správa na jejich majetky. Po válce se Lata opět účastnila Velké pardubické, ale zažila několik pádů a po tom posledním, v roce 1949, byla několik dní v kómatu, a i když se z něj probrala, už navždy musela chodit s oporou a čekal ji invalidní důchod.
Do toho přišlo znárodnění a Lata se svými sestrami musely opustit zámeček v Řitce. Tři sestry poté dlouhé roky spíše živořily, byť si udržovaly veselou mysl. V roce 1980 se Lata odstěhovala do Rakouska za svým synovcem. Bylo to asi rok před její smrtí ve věku 86 let.
I na jaře 2025 je Lata Brandisová stále jedinou ženou, která kdy vyhrála Velkou pardubickou.
