Článek
Normalizace a výkladní skříň socialismu
Po srpnové invazi v roce 1968 se Československo propadlo do beztvaré šedi normalizace. Platit měla nevyřčená smlouva o tom, že pokud se lidé nebudou plést režimu do politiky, ten jim zajistí dobrou životní úroveň. Aby to ale fungovalo, musela být ona dobrá životní úroveň někde vidět. A to nebyla. Bylo jasné, že lidé si uvědomují, jak zaostáváme za západem a toužili po jeho výdobytcích.
Velké obchodní domy byly jedním ze symbolů západního úspěchu a komunistům bylo jasné, že musí lidi přesvědčit o tom, že i socialistická ekonomika dokáže to samé. Jinými slovy, režim potřeboval rychle a bez ostudy dodat „výkladní skříně“ hojnosti. To ale nebylo tak jednoduché.
Domácní stavebnictví mělo chytré hlavy, ale vázlo na tom, že se mu nedostávalo ani materiálů, ani know-how v oblasti moderních technologií. O stavbě obchodních domů bylo sice rozhodnuto, ale nebylo jasné, jak to provést.
Kotva v době svého otevření v polovině 70. let.
Praha a obchodní domy
Začátkem sedmdesátých let v Praze fungoval obchodní dům Bílá labuť, který pocházel ještě z doby první republiky (resp. byl otevřen v prvních měsících protektorátu). Velké a moderní obchodní domy západního střihu u nás ale chyběly. Prakticky paralelně proto začaly být v Praze připravovány dva projekty.
Tím prvním byla stavba obchodního domu Kotva (budována 1970-1975) na Náměstí republiky, tím druhým potom obchodní dům Prior02, později přejmenovaný na Máj (budován 1972-1975). To, co určitě stojí za pozornost, je architektonické zpracování projektů. Kotvu navrhli manželé Věra a Vladimír Machoninovi. Jejich projekt v podobě budovy s pěti nadzemními patry a s půdorysem z propojených šestiúhelníků oslovil nejen místní komisi, ale často se objevoval i v západních odborných časopisech.
Máj pak pocházel z dílny architektonického studia SIAL (jedním ze zakladatelů byl legendární Karel Hubáček, autor vysílače na Ještědu). Mělo to ale háček. Centrálně řízené stavebnictví prostě nedokázalo dodat konstrukce, které by unesly ambiciózní „včelí plástve“ hexagonálního skeletu Kotvy nebo zrealizovat moderní vizi Máje.
Obchodní dům Máj po roce 1989 několikrát změnil majitele.
Z uvedených důvodů padlo rozhodnutí svěřit generální dodávku celé stavby Švédským firmám. Konkrétně šlo o SIAB a ABV Stockholm (druhá jmenovaná firma se podílela na stavbě Máje). Je třeba zdůraznit, že nešlo jen o to, že by byl Švédům svěřen jakýsi celkový dohled. Švédské firmy opravdu realizovaly velkou část činností.
Většina materiálů byla dovážena ze Švédska (denně vyjížděly ze Skandinávie tři plné kamiony) a dokonce i většina stavebních dělníků byla také ze Švédska. Bylo to celé pragmatické i ideologicky pohodlné. Švédsko bylo totiž neutrální, takže se dalo tvrdit, že nejde o „podlézání imperialismu“, nýbrž o efektivitu. Zároveň tím stát importoval západní know-how od řízení stavby po montované systémy, rozsáhlé eskalátorové šachty apod. Režim si tím kupoval jistotu, že se plánované slavnostní otevření nestane fiaskem.
Co jste si mohli v obchodních domech koupit?
Oba obchodní domy byly tedy slavnostně otevřeny a pro zákazníky opravdu představovaly výlet do jiného světa. Většina zákazníků něco takového viděla poprvé v životě. Ale první pohled často klamal. Kotva a Máj byly sice obří, stále však ale svojí podstatou socialistické obchody. Lidé sice doufali v západní značky; zboží bylo ale stejně tristní jako jinde. Zásobování kolísalo a fronty, podpultový prodej, nárazové dodávky… To všechno patřilo ke Kotvě a Máji úplně stejně jako k jiným obchodům v té době. Velmi dobře to demonstruje příhoda z natáčení filmu „Lucie, postrach ulice“. Ten byl vytvářen částečně pro německý trh a ve spojení s německými partnery. V jedné scéně má hlavní hrdinka právě v Kotvě ukrást modelínu. Pro natáčení této scény bylo třeba navézt prázdné obaly zboží z Německa, které posloužilo jako rekvizity, aby bylo alespoň vytvořeno zdání skutečně plného a dobře zásobeného obchodního domu.
Politické zadání bylo ale naplněno: v regálech to dost často drhlo, ale obrazy modernity byly alespoň zvenku poměrně přesvědčivé.
Co zbylo z Kotvy a Máje dnes? Oba obchodní domy po revoluci několikrát měnily majitele a oba byly prohlášeny za kulturní památky a oba buď prošly (Máj) nebo procházejí (Kotva) zcela zásadní proměnou a rekonstrukcí. Jakkoliv byly na svoji dobu skutečně inovativní a novátorské, proti dnešním nákupním centrům měly jen malou šanci na úspěch. To ale nic nemění na tom, že se jednalo a jedná o důležitou součást nejen historie architektury, ale i historie politické a společenské.
Zdroje informací: http://stary-web.zastarouprahu.cz/ruzne/maj2.htm
