Článek
Obec Životice za druhé světové války
Obec Životice, která je dnes místní část Havířova, se nachází v oblasti Těšínska, tedy v kraji s komplikovanou národnostní strukturou. Po roce 1918 byly Životice převážně polskojazyčné a jejich připojení k nově vzniklému Československu se nesetkalo s žádným nadšením. V roce 1938 byla oblast po Mnichovu dokonce celá oblast obsazena polskou armádou. Ta však byla poražena tou německou a Životice se staly říšským územím.
Poláci nicméně brali Životice a jejich okolí za své území, a i z toho důvodu zde za druhé světové války operovala tzv. Zemská armáda, polsky Armia Krajowa. V roce 1944 eskalovalo střetnutí jedné její jednotky s příslušníky místního gestapa v masakr civilního obyvatelstva. Jak konkrétně k němu došlo?
Životický masakr
Vše začalo v pátek 4. srpna 1944, kdy se v Životicích zastavili příslušníci těšínského gestapa. Jejich program byl jednoduchý. Nejprve navštívili hospodu Henryka Mokrosze, které se říkalo „horní“ a poté se přesunuli do hospody Izydora Mokrosze s přezdívkou „dolní“. To již byl večer a hospodu pomalu začali obkličovat partyzáni ze Zemské armády, kteří měli na gestapáky políčeno.
Mezi partyzány a příslušníky gestapa vypukla přestřelka, která trvala možná až dvě hodiny. Na jejím konci byl mrtvý hostinský, partyzán Antoni Krótki a především tři gestapáci se jmény Gawlas, Sponagel a Weiss.
Odveta na sebe nenechala dlouho čekat. V neděli, tedy 6. srpna, obklíčili Životice příslušníci gestapa a četnictva. Gestapo postupovalo systematicky dům od domu a všude prováděli jeho příslušníci prohlídku. Logicky nenašli nic, co by mohlo s přestřelkou souviset, neboť do ní nikdo přímo z Životic nebyl nijak zapleten. To ale Němcům nijak zvlášť nevadilo.
Němci od všech mužů a starších chlapců (nejmladšímu bylo 16 let) při prohlídkách požadovali tzv. Deutsche Volkslist, tedy potvrzení o svém němectví. Ten, kdo jej neměl, byl vyznán k tomu, aby následoval příslušníky gestapa k výslechu. O žádný výslech ale nešlo. Chlapci a muži byli zkrátka popraveni ranou do týla. Výjimku tvořili ti, kterým bylo naoko dovoleno utíkat. Ti byli ale následně zastřeleni samozřejmě také.
Mrtvých bylo v Životicích celkem 36, osm z nich bylo české národnosti, 28 potom národnosti polské. Celkem 31 dalších lidí bylo odesláno do koncentračních táborů. Vrátili se pouze čtyři. Mimochodem, tento masakr byl nelegální dokonce i podle tehdejších zákonů. Němci proto formálně uvedli jako příčinu úmrtí obětí absurdní důvody jako srdeční selhání či mrtvici.
Po masakru byla těla obětí pohřbena v Orlové ale již v roce 1945 se vrátila do Životic, kde vznikl i památník této tragédie, která není možná tak známá jako ta lidická, která si ale také zaslouží pozornost a připomínku.
Zdroje informací: https://www.zivoticesobe.cz/co_mozna_jeste_nevite_o_zivoticke_tragedii
