Článek
Co je to masopust?
Masopust si dnes spojujeme s několika málo únorovými dny nebo dokonce dnem jediným, kdy se koná průvod. Ve skutečnosti se však jedná o označení celého poměrně dlouhého období, které trvá od 7. ledna, tedy od dne po svátku Tří králů, do tzv. Popeleční středy. Popeleční středa je vždy slavená v den, kdy do Velikonoc zbývá 40 dní. Přesné datum záleží vždy na datu Velikonoc v letošním roce připadá na 14. února.
Z křesťanského pohledu se jedná o období mezi dvěma postními dobami. V jeho samotném závěru se slaví tři speciální dny: Tučný čtvrtek, Masopustní neděle a Masopustní úterý před Popeleční středou. Jako v případě mnoha jiných svátků, i masopust vychází z předkřesťanských tradic, kdy lidé s radostí oslavovali blížící se jaro. Také v tom podání, v jakém ho dnes známe my, se jedná o svátky hojnosti a nezřízeného veselí.
Římská tradice nazývala podobné svátky jako Carnival, z nich jsou potom odvozeny karnevalové průvody konané na mnoha místech světa. Ten nejznámější v Brazilském Rio de Janeiro. O tom, že nejde o oddělené fenomény svědčí fakt, že ani u nás se masopust neobejde bez průvodu masek. Ty z oblasti Hlinecka ve východních Čechách se dokonce dostaly na seznam nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO. V minulosti se ale nejednalo jen o nevinný průvod veselých maškar.
Drsné masopustní tradice
Jak tedy masopust v minulosti probíhal? O průvodu masek již byla řeč. Kromě toho se ve velkém hodovalo. Na vesnicích se pořádaly zabíjačky, pekly se koláče, smažily koblížky a stoly se prohýbaly pod nespočtem dalších dobrot. Samozřejmě nechyběl ani alkohol. Potřeba vyhodit si o masopustu „z kopýtka“ byla tak silná, že si lidé na hodování často i půjčovali. To však nebylo to nejhorší.
Masopustní průvod masek v Pechové Lhotě, cca 1910
Jedním z tradičních masopustních zvyků bylo sekání hlavy kohoutovi. V některých krajích byla tradice ještě krutější a kohout byl umlácen cepem mládenci se zavázanýma očima. Asi úplně nejhorší zvyk se pěstoval na Slovensku a svědectví o něm nám podala například Božena Němcová nebo etnograf Čeněk Zíbrt (1864–1932). Podstatou tohoto krutého zvyku bylo trhání hlavy huse, která byla přivázána např. ke stromu. V jiných krajích byl z oken nebo věží shazován kozel. Poněkud morbidním faktem je, že Zíbrt popsal tyto zvyky v knize „Veselé chvíle v životě lidu českého“. Bylo by ale samozřejmě nesprávné aplikovat dnešní morálku na život lidí před 100-200 lety.
Doba masopustu byla každopádně dobou uvolněných mravů a své místo zde měly i zvyky poněkud lechtivé. Masky v průvodech např. často naznačovaly kopulaci. Oblíbeným zvykem byla také výroba tzv. ježovky. Jednalo se o dlouho tyč s látkovou koulí na konci, na které byla připevněna ježčí kůže. Tu potom muži strkali ženám pod sukni. Tyto zvyky měly symbolizovat a oslavovat plodnost, která se příchodem jara pojila a pojí.
Není velkým překvapením, že se tato podoba masopustu příliš nezamlouvala církvi. Někteří kněží proto proti oslavám otevřeně protestovali, avšak bez většího úspěchu. Lidem bylo zkrátka potřeba dát příležitost k odreagování a církev to v tomto případě většinou akceptovala. Koneckonců, s příchodem Popeleční středy vše rázem skončilo a všichni zamířili do kostela, kde se věnovali pokání. Od druhé poloviny 19. století již potom popsané kruté zvyky začínaly mizet až se naštěstí ztratily úplně.
Něco ale přetrvalo a my se tak opět vracíme k maskám. Těmi nejtypičtějšími jsou například medvěd s medvědářem, tzv. slamák, bába s nůší, kominík, nebo Žid. V čele průvodu jde většinou tzv. laufr v bílém plášti zdobeném barevnými látkami. Průvod většinou obchází domy ve vesnici, kde jeho účastníci dostávají ochutnat nejrůznější dobroty a samozřejmě také sklenku něčeho ostřejšího. Je však na místě přiznat, že v mnoha městech a obcích se masopustní průvod proměnil spíše v atrakci, která má především přilákat návštěvníky k místním stánkům.
Zdroje informací:
