Článek
Legenda o rýmařovské vlčici
Nikdo dnes již neví, kdy přesně se měly odehrát události, na které znak města odkazuje. Jisté je, že město mělo vlčici ve znaku již v roce 1543, neboť ji nalezneme na pečetidle z tohoto roku. Můžeme proto odhadovat, že pověst má své kořeny již někdy ve středověku nebo velmi raném novověku. V té době byly České země stále ještě poměrně divoké a pro oblast na rozhraní Hrubého a Nízkého Jeseníku to platilo dvojnásob. Vlků bylo tehdy v přírodě opravdu hodně a útoky na člověka asi nebyly úplně výjimečné.
Hlavním důvodem, proč lidé vlky zrovna nemuseli, byl ale fakt, že jim zabíjeli ovce. Když proto rýmařovský starosta objevil několik malých vlčat, příliš dlouho neváhal a zbavil je života. Když to později zjistila vlčice, rozhodla se podle legendy lidem pomstít a začala útočit na lidi v okolí Rýmařova. Za oběť ji měli padat muži i ženy, děti i starci. Několikrát se obyvatelé pokusili vlčici chytit, nikdy ale nebyli úspěšní. Velmi rychle se proto začali šířit zvěsti, že vlčice je ve spojení s ďáblem. Ale jak to u podobných pověstí bývá, našel se odvážný mladík, který vyrazil do lesů ozbrojený jen lukem a vlčici zastřelil ve skoku.
Tolik tedy k rýmařovské pověsti. Dnes již samozřejmě nezjistíme, jaká část z ní má oporu ve skutečné historii. Je možné, že v okolí Rýmařova někdy v minulosti vlci skutečně ulovili několik lidí předtím, než se je podařilo ulovit. Je však také možné, že pověst získala svoji současnou dramatickou podobu až později pod dojmem událostí, které se staly v roce 1764 ve Francii, a o nichž v té době mluvila celá Evropa.
Znak města Rýmařov odkazuje na legendu o mstící se vlčici
Gévaudanská bestie
V kraji Gévaudan se od léta 1764 začaly množit zprávy o tom, že zde na lidi útočí jakási zvířecí bestie. Mluvilo se o vlkovi s rudou kožešinou. O co konkrétně šlo, ale není dodnes tak úplně jasné. Stejně jako ve středověku u Rýmařova, i ve Francii mělo něco vraždit osamělé pocestné, pastevce a později i celé skupiny lidí. I zde se lidé pokusili domnělého netvora vypátrat, ale bez úspěchu. Mrtvých přitom přibývalo, a nakonec jich bylo údajně přes stovku.
Místní úřady zapojily do pátrání po vraždícím monstru i armádu a odměnu na jeho dopadení vypsal dokonce i sám král Ludvík XV. I ve Francii se postupně začalo věřit, že zde vraždí něco ne úplně přirozeného. Napomohla tomu situace, kdy se lovci se zvířetem skutečně setkali, ale nebyli schopni jej zabít i přes to, že mohli přísahat, že svůj cíl několikrát zasáhli. Úspěšný byl nakonec hospodský Jean Chastel. Podle pověsti proto, že střílel posvěcenými stříbrnými kulkami. Šelma byla následně vycpána a nějaký čas byla vystavena dokonce i ve Versailles.
Dodnes však případ není zcela vysvětlen. Řada obětí byla údajně nalezena svlečená nebo bez hlavy. Někteří badatelé se proto domnívají, že mrtví byli spíše dílem, jakéhosi psychopata, který svého zvířecího pomocníka využíval pro zahlazování stop. Není každopádně bez zajímavosti, že starý rýmařovský znak byl na radnici vyvěšen v roce 1844, tedy v době, kdy se o vraždících zvířecích monstrech vyprávělo po celé Evropě. Možná, že si pod dojmem těchto příběhů rýmařovští vzpomněli i na svého vlka, a jeho historii trochu zdramatizovali.
