Článek
Milovice-Mladá
Nedaleko obce Milovice vznikl velký vojenský prostor již v roce 1904 a rakouská armáda zde hodlala pořádat manévry. V prostoru ležela obec Mladá, která byla nuceně vysídlena. Pro své účely potom prostor Milovice-Mladá využívala i armáda za první republiky. Za okupace zde cvičila německá armáda, a dokonce zde točila svá propagandistická videa. Němci také celý prostor rozšířili.
Od roku 1945 do roku 1968 v Milovicích operovala Československá armáda. Poté ale přišla invaze vojsk Varšavské smlouvy a prostor si zabrala armáda sovětská. Své velitelství si zde ustanovila Střední skupina vojsk. A právě s touto neblahou dobou je spojena i jedna zcela zbytečná tragédie, kterou způsobil opilý sovětský voják jen několik dní před Vánoci 1974.
Milovická tragédie
Dne 20. prosince 1974 se svobodník Nikolaj Ivanovič Žaldak opil. To je samo o sobě svým způsobem zajímavé, neboť řadoví vojáci nedostávali vycházky do civilní části Milovic. Sice se tam občas mohli vyskytovat při plnění svých povinností a při přesunech mezi jednotlivými posádkami, cvičišti nebo pracovišti.
Místní obchody nesměly sice vojákům prodávat alkohol, ale co je pro sovětského vojáka jednoduššího než se domluvit s nějakým obyvatelem, který vyměnil lahev za to či ono z vojenských skladů. Možná benzín, možná něco jiného… Ať už to bylo cokoliv, svobodník Žaldak alkohol dostal a opil se.
Poté si našel cestu do autoparku tankového pluku, vlezl do tanku T-62 a nastartoval jej. Vyrazil s tankem z garáže, zničil plot a dostal se do civilní části Milovic. Pak se ale zalekl a nenapadlo jej nic lepšího než z tanku vyskočit. Stroj ale pokračoval v jízdě dále.
Tank za sebou nechal širokou brázdu v malém lesíku i na nezastavěných plochách, poté překřížil Ostravskou ulici a vrazil do domu č. 187. Prorazil jeho stěnu a doslova a do písmene vjel do obývacího pokoje pana Josefa Jakubala, který odpočíval po práci v Okresním ústavu národního zdraví v Nymburku, kde byl zaměstnán jako topič, a kde se v tu dobu nacházela i jeho manželka a jeho dvě děti.
Tank o hmotnosti 40 tun pana Jakubala rozdrtil a okamžitě usmrtil. Jeho manželka a děti jako zázrakem stačily uskočit a vyvázly pouze se zraněními. Tank vyjel z domu druhou stranou a po 200 metrech vrazil do dalšího domu, kde se konečně zastavil.
Po havárii
Na místo se okamžitě sjeli sovětské vojenské špičky i zástupci československých úřadů a začalo se okamžitě jednat. Cíl byl jasný: v maximální míře zahladit stopy po Žaldakově eskapádě. Přes noc byla opravena fasáda domu, o který se tank zastavil (tank samotný byl samozřejmě okamžitě navrácen do garáží), trávníky, keře a stromy byly navráceny do původního stavu a kolem zničeného domu bylo postaveno neprůhledné oplocení. Přeživší ženu i s jejími dětmi odvezli vojáci mimo Milovice do náhradního bytu.
StB ve spolupráci s VB začala okamžitě cenzurovat veškerou poštu občanů Milovic i odposlouchávat meziměstské hovory. Také pohřeb oběti byl monitorován a Milovice se po dobu jeho konání staly uzavřeným městem. Milovická tragédie se i proto nikdy nedostala do širšího povědomí lidí v Československu.
Zdroje informací: https://www.vhu.cz/milovicka-tragedie-pred-vanoci-roku-1974/
