Článek
Skauti do vedení
V roce 1938 se Československo nemuselo bránit jen německé agresi. Územní choutky mělo i Polsko se záluskem na Těšínsko. A nezůstalo jen u úvah, začátkem října 1938 došlo k polskému záboru 830 čtverečních kilometrů spadajících pod okresy Fryštát, Český Těšín a Frýdek. I proti této okupaci se začal hned formovat odboj. Jeho hlavní místní organizace se jmenovala Slezská legie. Kromě bývalých příslušníků československé armády byli jejími členy i někteří skauti, nebo chcete-li junáci.
Již v prvním období však došlo k částečnému rozbití skupiny a zatýkání některých jejích členů. Ještě horší to bylo poté, co Německo rychle porazilo Polsko a odbojáři měli nového nepřítele: Němce. Jádro skupiny bylo rozprášené a její vedení musel převzít skaut Vláďa Čermák, kterému bylo v té době devatenáct let.
Odboj slezských junáků
Pod Čermákovým vedením se skupina starala o vytváření zásob obvazů, map, trvanlivých potravin apod. Současně navazovala skupina kontakty s dalšími odbojáři v regionu. V roce 1943 se potom skupina přejmenovala na „Odboj slezských junáků“.
Když se v roce 1945 blížila sovětská armáda, pro skauty to znamenalo, že je čas připravit se na za skutečné povstání. Junáci najednou nosili i zbraně a také byli v pravidelném kontaktu s partyzány. Nešlo přitom o zanedbatelnou sílu, která činila až 400 mužů (či spíše chlapců).
Na začátku dubna došlo k dohodě, podle níž se junáci přesunou do hor, a budou partyzány podporovat přímo. Ve stejném období si ale konfident gestapa, kterému se povedlo infiltrovat odbojovou skupinu slezských junáků, některé skauty prozradil. Následovalo zatýkání asi 20 lidí, mezi něž patřili i někteří skauti a také jejich rodiče. To se psal 3. duben 1945.
Dne 30. dubna byla osvobozena Ostrava a v bojích se vyznamenali i někteří skauti. Ti se pohybovali společně se sovětskými jednotkami, a kromě přímého boje s Němci měli na mysli i druhý cíl: najít své zatčené spolubojovníky. Bohužel, pátrání nemělo šťastný konec. Zatčení byli totiž odvezeni do Polského Těšína a tam popraveni kulkou do týla. Jejich těla byla objevena v narychlo vykopaném hrobě na starém židovském hřbitově.
Mohyla Ivančena
Připomínka těchto skautských obětí nacistického teroru začala získávat tradici hned po válce. Dne 24. června se konal slavnostní převoz těl zpět do Ostravy. Tím to ale v žádném případě neskončilo. Začátkem října 1946 postavili skauti na hřebenu Ivančeny dřevěný kříž s následujícím nápisem:
„Tento kříž postavila 6. října 1946 oddílová rada 30. oddílu Junáka v Ostravě na paměť skautského vůdce Vládi Čermáka a roverů Vládi Pacha, Oty Kleina, Milana Rottera a Quida Němce, kteří byli na sklonku války, na svátek sv. Jiří, patrona skautů celého světa, zastřeleni 24. dubna 1945 v Polském Těšíně gestapem. Přiložte kámen na jejich mohylu!“
A poslední věta byla vyslyšena. Kamenů přibývalo a přibývají stále, stejně jako nejrůznější vzkazy. Nezměnil na tom nic ani odpor komunistického režimu ani problémy se stabilitou mohyly, které musela vyřešit rekonstrukce. A ani vandalové, nad jejichž cynismem zůstává rozum stát, mohylu nezničili. Mohyla Ivančena stále stojí na svém místě jako symbol hrdinství i všech skautských obětí totalitní zvůle.
Zdroje informací: https://data-krizovatka.skauting.cz/plajner/10/ivanc.html
