Článek
Předehra ke katastrofě
Osobní vlak č.17 měl 5. srpna naplánovanou cestu z Vídně do Plzně a dále do Chebu. Z hlavního města monarchie vyjel ve 14:15 a večer už byl v západních Čechách. Tam ale toho dne nebylo zrovna pěkně a hodně pršelo. To ale vlakům obvykle nevadí a ve 23:10 se proto dala souprava, v té chvíli stojící ve stanici Blovice, do pohybu.
Železniční neštěstí
Na lokomotivě byli v tu chvíli čtyřiačtyřicetiletý strojvůdce František Černý a osmadvacetiletý topič Josef Šlosar, oba z Českých Budějovic. Ve vagonech za nimi, kterých bylo 11, sedělo celkem 78 cestujících. Jen malý kousek za Blovicemi pak měla vlaková souprava přejet přes viadukt, u nějž se nacházel strážní domek č. 350. Prudký déšť ale rozvodnil potok a způsobil protržení hrází místních rybníků. Valící se voda podemlela jeden z pilířů mostu, který ztratil své pevnostní vlastnosti a když na něj vlak vjel, vykolejil.
Po vykolejení se vlak zřítil v prostoru za mostem ze sedmnáct metrů vysokého náspu. Pád se samozřejmě neobešel bez obětí. Mezi mrtvými byla čtyřiapadesátiletá Barbora Kolářová, dvouletá Terezie Kovacsová a také neznámá žena se svým tříměsíčním dítětem.
Nehodu nepřežili ani strojvůdce s topičem. U nich nicméně není zřejmé, zda byli mrtví už na místě, nebo zda zemřeli až po převozu do nemocnice. Druhá možnost je možná o něco pravděpodobnější, neboť zprávy o tom jsou spojeny i s detailní zprávou o tom, že oba byli vážně opařeni horkou vodou z kotle na lokomotivě.
Některé zprávy potom hovoří o dalších čtyřech mrtvých, kteří měli být nalezeni až za několik dní v řece Úslavě. Ať tak či onak, byli také zranění. Těch bylo celkem 42, z toho 10 těžce. Pomoc přivezl až záchranný vlak asi za hodinu po havárii a trať byla zprůjezdněna až za týden.
Následné vyšetřování potom konstatovalo, že za nehodu není nikdo zodpovědný a jednalo se skutečně o nešťastnou náhodu způsobenou přírodním živlem.
