Článek
Národní divadlo bude!
Myšlenka na stavbu Národního divadla se začala rodit někdy v první polovině 19. století. V roce 1850 měl ustavující schůzi Sbor pro zřízení Národního divadla, jehož členem byl např. František Palacký. V roce 1851 byla potom zveřejněna výzva směrem k veřejnosti, která vyzývala obyvatele českých zemí k příspěvku na Národní divadlo.
To nezní jako příliš pevný základ pro tak velký projekt, jakým stavba velké a reprezentativní budovy v centru Prahy byla. A skutečně, celá akce byla vedena o poznání profesionálněji. Vlastenci spolupracovali s hrabětem Albertem Nostic-Rieneckem, který se postaral o volbu vhodné parcely a také měl na starosti systém financování celého tohoto projektu. A přesto se nevyhnula velkým problémům.
Sbírka byla skutečně nedílnou součástí projektu a hned od začátku se začala utěšeně plnit. Jen to všechno probíhalo asi trochu jinak, než si většina lidí pod vlivem národních mýtů a legend představuje.
Stavba a úspěšná sbírka
Poklepání na základní kámen obstaral mimo jiné František Palacký a došlo k němu v roce 1861 (ceremoniál se mnohokrát opakoval, protože Národní divadlo nemá jeden základní kámen, nýbrž 23, aby byly zastoupeny všechny oblasti Čech a Moravy). Následný průběh projektu však nebezpečně připomínal některé dnešní velké projekty. Původně se mluvilo o třech letech a jedné sbírce. Návrh architekta Josefa Zítka ovšem od začátku daleko přesahoval možnosti vlastenců. Sám architekt také nepracoval za hřejivý pocit z vlasteneckého činění a jeho honorář rozhodně nebyl malý.
Jedna sbírka proto nestačila. Byla proto vypsána nová, a další, a další… Každá ze sbírek pak tvrdila, že právě ona je tou poslední. Nakonec se skutečně sešlo dost prostředků, je ale na místě uvést některá zajímavá čísla.
Národ sobě? Ano, ale…
Celý projekt vyšel na 3 204 129 zlatých. V přepočtu na dnešní měnu se jedná o částku odpovídající jedné miliardě a 740 milionům korun. Představa, že takovou částku dal dohromady prostý český lid je sice romantická, avšak naprosto nereálná. Peníze, které by bylo možno označit jako příspěvky obyčejných lidí (to je samozřejmě dost nejasné označení, kterým se zaklíná nejeden politik, přesná definice ale asi neexistuje), netvořily ani polovinu celkové částky a v žádném případě by z nich divadlo postavit nešlo.
Zásadní příspěvky mířily od císařské rodiny. František Josef I. a další členové habsburského rodu přispěli částkou rovnající se v přepočtu asi 20 milionům dnešních korun. Zásadní byly příspěvky šlechtických rodů, jak těch českých, tak německých. Jednalo se např. o Schwarzenbergy, Lobkowicze, Kolowrat-Krakowské nebo Collorado-Mansfeldy. Peníze chodily i ze zahraničí, jednak od krajanů, ale také třeba od ruského cara.
Celý podnik by se také neobešel bez četných úvěrů. A vynechat nelze ani státní dotace. Ano, bez subvencí by to tenkrát asi také nevyšlo… I ony se pohybovaly v řádu statisíců zlatých.
Závěr a komentář
A ke sbírce ještě jeden komentář. To, že dosáhla alespoň necelé poloviny celkové částky, je především výsledkem určitého šoku z požáru Národního divadla z roku 1881. Pod jeho dojmem se příspěvky zvýšily, to popřít nelze.
Jak bylo řečeno, smyslem tohoto textu není samozřejmě dehonestovat snahy tehdejších vlastenců o vlastní divadlo. Není snad ale v ničím zájmu zakládat národní hrdost na mýtech, které mají s realitou jen málo společného. Proces stavby Národního divadla nám navíc hodně říká o tom, že Rakousko-Uherko bylo něčím trochu jiným než oním „žalářem národů“, v němž Češi trpěli.
Zdroje informací: https://martinkrupicka.cz/2021/08/narodni-divadlo-pravda-o-sbirce/
Webová stránka Národního divadla - Historie
