Článek
Období před první světovou válkou
V době mezi bitvou samotnou a první světovou válkou byla osoba Napoleona Bonaparta vnímána spíše negativně. Vysvětlení je prosté, Rakouská armáda, a tedy i tisíce českých vojáků v ní, s Napoleonem mnohokrát bojovali. Nešlo jen o bitvu u Slavkova ale o řadu dalších střetnutí. Po určitou dobu sice Rakousko fungovalo i jako francouzský spojenec, v paměti vojáků ale zůstávaly především vzájemné střety (v bitvách u Chlumce nebo u Lipska je česká stopa na Napoleonových porážkách velmi silná). Veteráni a přímí pamětníci k němu proto mohli jen těžko cítit nějaké velké sympatie. Ti potom své pocity předali i další generaci. Přesto již na přelomu 19. a 20. století Napoleon přestal fungovat jako jednoznačně negativní postava a nepřítel.
Období první republiky
Velmi zajímavou otočku prožil český vztah k Napoleonovi se vznikem Československa. Zahraniční politika první republiky byla silně orientovaná na Francii a Napoleon i bitva u Slavkova představovali zajímavý styčný bod. Stačí se dnes jen projít po pařížských památkách a člověk snadno pochopí, že i přes jisté kontroverze je Napoleon francouzským národním hrdinou. A před sto lety to platilo stejně tak, tedy spíše více.
Není proto divu, že se ve Slavkově konala v létě 1931 velká napoleonská výstava. A co víc, navštívil ji i prezident Masaryk s dcerami Alicí a Olgou. S početným doprovodem dorazil na Palackého náměstí a byl přivítán starostou se slovy:
„Město kdysi hostilo Napoleona, velkého válečníka a vítá dnes hlasatele světového míru. Jestliže vítali kdysi obyvatelé města hlavy států cizích našemu národu s povinnou úctou, vítají dnes vás, hlavu vlastního státu, s vroucí láskou.“
Již z této citace je patrné, že nešlo přímo o adoraci Napoleona, avšak ani o jeho odmítnutí. Ve stejném duchu se nesl i projev Masarykův.
„Já vím, že vaše výstava neznamená ducha válečného, abychom oslavovali vojnu, nýbrž jest to srovnání doby tehdejší a nynější. A když … vzpomínám na dobu Napoleonovu, kolik lidí tenkráte padlo, kolik milionů lidí tím bylo dotčeno, jediné vidím poučení: Mír a smír mezi sebou a mezi národy.“
Slavnosti navštívily desítky tisíc lidí a nechyběli ani zástupci Francie, včetně těch vojenských. Je tedy zřejmé, že první republika se snažila připomínáním slavkovské bitvy ukázat zájem a také propojovat francouzskou historii s tou českou.
Slavkovská Mohyla míru.
Odmítnutí za komunismu
Po roce 1948 se opět konalo politické „čelem vzad“ a Napoleon byl prezentován jako „Adolf Hitler 19. století“. Pokud se o něm mluvilo, pak především v souvislosti s jeho porážkou v Rusku. Obecně byla tedy před rokem 1989 snaha vykreslovat Napoleona jako čistě negativní postavu, resp. jako zločince a fašistického diktátora. Připomínky bitvy u Slavkova byly samozřejmě tabu a když už se o Napoleonovi mluvilo, tak jen v tom špatném smyslu.
A dnes?
Slavkovské slavnosti lákají opět každoročně tisíce lidí a patří k velmi oblíbeným moravským akcím. Co se vztahu k Napoleonovi týká, většina lidí k němu pravděpodobně žádný vyhraněný vztah nemá. Po více než 200 letech už je skutečně jen postavou historickou, a nikoliv živou v politickém smyslu.
Zdroje informací: https://www.slavkov.cz/setkani-s-masarykem-pri-prilezit/
