Článek
Oblíbená a neoblíbená povolání
I v dnešní době existují povolání, která se netěší příliš velké oblibě. Neznamená to však, že by nebyla potřebná, často právě naopak. Nejinak tomu bylo ve všech historických obdobích, byť se náplň práce těchto zaměstnání měnila podle potřeb a zvyklostí doby. Pojďme se podívat na některá z těch, které bychom dnes označili za vůbec nejhorší.
Sběrači pijavic
Pijavice se ve středověku, a leckdy i v následujících staletích, považovaly za výborný léčebný prostředek. Věřilo se, že pijavice čistí krev a zbavují člověka neduhů. A protože pijavice se používaly prakticky na všechno, bylo jich potřeba opravdu hodně. Existovali proto lidé, kteří si vydělávali tím, že pijavice sbírali. Tím nejefektivnějším způsobem sběru bylo potom chození vodou, při kterém si nechávali pijavice přisát na své nohy. Ti nejúspěšnější sběrači tímto způsobem ulovili třeba i 2500 pijavic denně. Navíc je třeba si uvědomit, že pijavice často přenesly na člověka nějakou chorobu, takže sběrači poté skončili třeba s těžkými průjmy, anebo o nohy úplně přišli.
Trhači chloupků v podpaží
Ideály krásy a přitažlivého vzhledu se v různých historických obdobích mění. Byla období, kdy se tělesné ochlupení považovalo za přitažlivé. V dobách starověkého Říma tomu tak ale rozhodně nebylo. Římané věnovali péči o své tělo velkou pozornost a často navštěvovali proslulé lázně. Jednou ze služeb, které lázně nabízely, bylo i trhání chloupků v podpaží. Ne snad, že bychom dnes úpravu podpaží neznali, metody ale máme jen modernější.
V římských lázních jste si mohli nechat i vytrhat chloupky v podpaží
Hlídač královské stolice
Králové měli zkrátka velké výhody a služebnictvo se jim staralo prakticky o všechno. To zahrnovalo i očistu po vykonání tělesné potřeby. Dotyčný pracovník na pozici asistenta královské stolice mě navíc za úkol exkrementy kontrolovat a následně navrhovat úpravu králova jídelníčku. Toto vskutku speciální povolání známe pouze z anglického prostředí, za zmínku však stojí, že se jednalo o pozici velmi prestižní a žádanou.
Ochutnávač královských jídel
Tohle povolání by si asi nikdo z nás nechtěl vyzkoušet ani na jediný den. Úkolem ochutnávače bylo samozřejmě vyzkoušet každé královo jídlo, neboť by mohlo být otrávené. Zaměstnání nicméně nevymizelo a nejeden dnešní diktátor svého ochutnávače také má.
Koželuh
Práce koželuha byla v minulosti velmi rozšířená a velice potřebná. Zvířecí kůže se zpracovávaly na celou řadu produktů. Koželuh byl proto poměrně váženým občanem. Nebylo to však zadarmo a jeho status byl opravdu těžce vykoupený. Vstupní surovinou byly pro koželuha čerstvé zvířecí kůže, celé od krve a s visícími kusy masa. Tyto kůže se potom namáčely do roztoků z moči a fekálií, díky čemuž změkly a bylo možné z nich snadněji odstranit chlupy. Diví se někdo tomu, že dílny koželuhů musely stát mimo město?
Záchranáři věcí spadlých do kanálů
Spadlo vám někdy něco do kanálu? Jistě nejde o nic příjemného, neboť taková věc je pro vás prakticky ztracená. V minulosti byste ale jistou šanci měli. Zavolali byste si prohledávače kanálů, který byl ochoten brodit se podzemím a hledat přitom ztracený předmět. Opět šlo o práci spojenou především s Anglií, konkrétně s tou Viktoriánskou.
Sběrači těl při morových epidemiích
Morové epidemie kosily Evropu až do nějakého 17. století. Oblasti kudy se epidemie prohnala, byly často plné mrtvých těl, ke kterým se nikdo nechtěl ani přiblížit. Výjimku tvořili sběrači mrtvol, kteří jinou práci prostě neměli. V noci museli sbírat mrtvoly a odvážet je na určené místo mimo město. Lidé, kteří tuto práci vykonávali, museli žít samostatně, bez kontaktu s ostatními lidmi.
