Článek
Osvobozování Československa a postup vojsk
Karpatsko-užhorodská operace Rudé armády započatá v říjnu 1944 vedla k rychlému osvobození Podkarpatské Rusi jakožto prvního území předválečné Československé republiky. Slovo osvobození by bylo ale na místě vložit spíše do uvozovek. Za frontovými jednotkami totiž postupovali příslušníci NKVD, kteří jednak začali připravovat připojení Podkarpatské Rusi k Sovětskému svazu a také pátrat po osobách, které měly být a také byly následně odvlékány do SSSR. Jejich destinací bylo v naprosté většině případů nechvalně známé „souostroví Gulag“.
Od začátku bylo jasné, že nad tímto územím již československá vlajka vlát nebude. Vládní delegace byla dokonce sovětskými úřady a armádou vyhnána. O připojení Podkarpatské Rusi k SSSR nemohlo být pochyb, byť oficiálně ji Československo Stalinovi odstoupilo až v listopadu 1945.
NKVD se ale nezastavila na hranici Podkarpatské Rusi. Stejný scénář se opakoval na Slovensku i v Českých zemích: tisíce osob s československým občanstvím bylo odvlečeno do SSSR a co je vůbec nejhorší: československé úřady neučinily jeden jediný pokus o to, aby řádění NKVD zastavily nebo proti němu alespoň oficiálně protestovaly. To jediné, co vláda udělala, bylo, že sestavila seznam několika osob, jejichž navrácení požadovala. Únosy jako takové byly podle ní de-facto legitimní…
Průkazka příslušníka jednotek SMĚRŠ
Občané Československa a Gulag
Obludný systém koncentračních táborů byl v Sovětském svazu budován již od samých počátků v prvních letech po bolševické revoluci, svého vrcholu pak dosáhl za Stalinovy vlády. Od začátku bohužel jeho tábory „hostily“ i mnohé Čechy a Slováky. V meziválečném období šlo o tisíce lidí, kteří přišli do Ruska za lepším živobytím již v době před první světovou válkou. Spolu s nimi byli do Gulagu uvržení i legionáři, váleční zajatci apod.
Druhou velkou skupinu tvořili již oficiální českoslovenští občané prchající před nacistickou okupací východním směrem. Sovětský svaz, v této době de-facto Hitlerův spojenec, posílal tisíce těchto lidí do Gulagu a na nucené práce. Stovky z nich se nedočkaly amnestie pro občany Československa na začátku roku 1942, která přišla po napadení SSSR Německem.
Řekněme ale, že v tomto případě neměla československá vláda možnost jakkoliv reagovat i proto, že v londýnském exilu teprve vznikala a Československo vlastně neexistovalo. Nás ale zajímá především třetí vlna zatýkání zmíněná výše.
Zatýkání a únosy od roku 1945
Jednotky NKVD nazývané SMĚRŠ pátraly na československém území především po uprchlících, kteří v Československu našli svůj druhý domov po útěku před bolševiky. Stejně tak ale šlo i o československé občany, kteří bojovali coby příslušníci Wehrmachtu (často z donucení a proti své vůli) nebo Čechy, kteří se v minulosti nějakým způsobem dostali se Sovětským svazem do křížku.
Je třeba říct, že se v mnoha případech jednalo o osoby, které v období první republiky tvořily elity: vysocí armádní důstojníci (případ generála Sergeje Vojcechovského je dostatečně známý), ale také profesoři, vědci, lékaři, kvalifikovaní technici, představitelé řeckokatolické církve apod. Nejvíce lidí bylo uneseno z Podkarpatské Rusi, v tomto případě šlo o desítky tisíc lidí, kteří byly považováni za hrozbu pro probíhající sovětizaci.
Mezi unesenými byli dle národnosti Rusové, Bělorusové, Ukrajinci, Češi, Slováci, Rusíni, Poláci a řada dalších. Celkově se jednalo asi o 500 lidí unesených z území dnešního Česka, asi 6000 lidí ze slovenského území a samostatnou kapitolu potom tvoří zmíněná Podkarpatská Rus, která nakonec připadla Sovětskému svazu celá. Přesné počty československých občanů odvlečených po roce 1944, kteří v Gulagu zahynuli, není známý, určitě jde ale o tisíce lidí, včetně toho nejznámějšího, zmíněného generála Vojcechovského.
Generál Sergej Vojcechovský, bývalý carský důstojník a v roce 1938 velitel 1. Československé armády
Závěr
Nečinnost československé vlády v oblasti únosů je ze zpětného pohledu asi největším selháním celé třetí republiky. Ačkoliv je toto období vnímáno jako pokračování první republiky a jejích demokratických tradic přervané až únorovým převratem v roce 1948, nic není dále od pravdy. Je smutnou pravdou, že tzv. třetí republika demokratická rozhodně nebyla.
Zdroje informací: https://gulag.online/articles/cechoslovaci-a-gulag?locale=cs
